Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Akce


Poprvé na Franken


Michal a Radek


Nádherné ráno v Helu


Hestia se připravuje


Trochu to houpe


Míra po ponoru


Před vytažením na loď


Před vytažením na loď


Břéťa a Jindra


Počasí moc nepřeje


Skupinové foto

Potápění na Tx vracích okolí Helu 9/2005

vloženo: 2006-06-01


Zabouchnutí dveří auta do sobotního rána 10.9. odstartovalo náš, již čtvrtý, výjezd za vraky v polském Baltu. Cesta proběhla klidně a kupodivu i bez větších dopravních problémů, a tak jsme k večeru dorazili do přístavního městečka Hel. Po ubytování v již zavedeném penzionu Gwiazda morza následuje návštěva hospody Admirál Nelson a setkání s kolegy které máme na Helu „střídat“. Z této party s námi zůstávají jen dva. Během neděle, kterou jsem se rozhodli pro špatné počasí nepotápět, doráží i zbytek naší skupiny. Ti co přijeli v sobotu využívají neděli k výletům po okolí nebo návštěvě gdaňského Námořního muzea. Nakonec se nás tedy schází 12: Dušan Bernatík, Jindra Böhm, Hoza Bulíř, Libor Čech, Michal Guba, Břéťa Homolka, Radek Husák, Honza Jirásko, Ivan Kovář, Mirek Lukáš, Marek Novotný a Pavel Riedl. Pohled z okna v pondělí ráno signalizoval optimální počasí, a proto mohla Hestia vedená Jurkem Lissovským okolo 11 vyrazit klidným mořem na místo potopení zásobovací lodi Franken. Vrak se nachází v hloubce od 48 do 72m, je hodně rozsáhlý a jak už je zde zvykem, pokrytý sítěmi a vlasci. Při potopení utržená příď leží několik set metrů od větší části lodi. Našim cílem byla větší část, zejména hlavní nástavba nacházející se uprostřed lodi. Jurek opět ukazuje svůj kumšt a vrhá zátěž se sestupovým lanem přesně na nástavbu. Sestup je dílem okamžiku a nás příjemně překvapuje viditelnost dosahující, podle optimistů (většina) 15m a podle pesimistů (Radek H.), 5m. Tato podmínky jsou vykoupeny teplotou vody 3C. Vrak je obrovský, rozmanitý, působivý. Objevují se můstky se střílnami protiletadlových kanónů, okna, galerie, dveře do útrob. Napoprvé většina využívá ponoru k alespoň částečné orientaci na vraku a tipování cílů případných dalších ponorů. Mně samotnému hned z počátku selhává světlo tak absolvuji ponor na záložku, což je vzhledem k vlascům a sítím okolo nic moc. Po asi 20 minutách končíme a stoupáme na deko, kde nás míjí druhá sestupující skupina (potápěli jsem ve třech skupinách, abychom se nemačkali na deku). Okolo 20 metrů je naštěstí termoklina a nad ní příjemných 12C, při vynořování teplota dále stoupá až na konečných 18C u hladiny. Po návratu pár hodin plníme, vypijeme něco piva a kohůtů, pokecáme a jdeme spát.
Úterní počasí je horší, fouká, ale naštěstí od pevniny a tak cílem je opět Franken. Muška Jurka zůstává trvale přesnou a tak se po sestupu nacházíme na stejném místě jako předchozí ponor. Oproti pondělku není na vraku žádný proud. Protože se už jakž takž orientujeme, sestupujeme okolo nástavby a boku lodě až ke dnu. Zde, v téměř 70 metrové hloubce narážíme na dno plné materiálu a trosek odpadlých z lodi. Času je málo, a tak se vracíme zpět k nástavbě. Ještě chvilka na prohlédnutí palpostu na střeše a už zase upalujeme na nudné deko, na kterém je jedinou zábavou šťouchání do medúz.. Nahoře je teplo jak na Jadranu a tak si prokusování Hestie vlnobitím krátíme poleháváním, při kterém se nejen trochu opálíte, ale co je důležitější, není vám blbě.
„Budu snídat málo“, napadlo mě při pohledu na stromy vlnící se ve větru středečního rána. Bylo jasné že Franken si musíme nechat ujít. Naštěstí jsou nedaleko helského přístavu i jiné trimixové vraky a tak jsme doufali, že Jurek shledá počasí vyhovujícím a pojedeme. Jurek se zachoval jako vždycky když jsou vlny, vyjel z přístavu a nechal nás pohoupat a rozhodnout jestli to půjde. Rozhodné „Ať jede dál“ ukončilo nejistotu a jelo se na Parowce, což je malý parník ležící v 60metrové hloubce asi půl hodiny od přístavu. Zaběhnuté schéma: Jurkova trefa, sestup, střed vraku se nemění a my můžeme s radostí konstatovat, že proud je opět nula. Parowiec je malý vrak, který navíc kousek za středem směrem k zádi mizí v písku. Těžko říci zda je roztržený nebo tolik zanesený pískem. Prvořadou zajímavostí je zachovalé kormidelní kolo a kompas. Jelikož totožnost vraku není známá, nepřekvapí ani odstraněný porost v místě jména lodi a po podrobné prohlídce vidíme, že ani tento zásah identitu lodi neobjasnil. Po 25 minutách na dně končíme, zamáváme právě přibyvším kameramanům a pálíme na deko, kde to v 6m metrech celkem nepříjemně hází. Výstup na loď je malým dobrodružstvím, ale po zhruba hodině jsou všichni lidi, výstroj a kamery vpořádku na lodi a Jurek pálí do portu. Cestou zpět je jasné, že náš letošní výlet na Balt končí. Moře je rozbouřené tak, že se ani v portu, v prvním bazénu kotvit nedá. Suma sumárum tedy jen tři ponory, ale z toho dva na Frankena, což se dá brát v podmínkách, které panovaly za úspěch.
Někteří odjíždějí už večer. My zbývající urazíme ještě večer s panem domácím Slugockým láhev vodky a pár piv a po snídani vyrážíme domů.

Autor: Honza Bulíř

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu