Jak je již v posledních letech tradicí, tak i letos vyrazila část členů klubu Dalton do teplých krajin. Letošním cílem byl ostrov Fiji v Pacifiku. Jedním z hlavních lákadel byla nabídka potápěčské báze Beqa adventure divers , která nabízela potápění se žraloky, včetně jejich krmení. Odlet byl naplánován z Vídně , kde se sešla kompletní sestava účastníků. Protože se vídáme prakticky pouze jednou za rok, tak jsme museli toto setkání řádně zapít. Pak začalo úmorné a dlouhé cestování Vídeň - Curych , Curych - Soul , Soul - Nadi. Tato cesta včetně časového posunu trvala dlouhých 38 hodin.
Odměnou za toto utrpení nám bylo nádherné prostředí ostrova Fiji , teploty okolo 30 °c . Ale oblačné nebe a vysoká vlhkost vzduchu činila toto počasí snesitelným. Doma dle informací v této době řádily 30°c mrazy. Již při cestě z letiště jsme byli upozorněni na rčení fiji time. Hned odpoledne jsme zjistili, co to vlastně obnáší. Ačkoli byla v našem hotelu pobočka potápěčské báze včetně uvedených provozních hodin, bohužel jsme se nikoho nedočkali. Toto se opakovalo i druhý den ráno. Po telefonické urgenci přijel vedoucí báze Andrew a s ledovým klidem nám oznámil , že mu náš voucher absolutně nic neříká, zda jsme Honkong people?? a že to musí odjet prověřit. Po nastoupení do auta si však zázračně vzpomenul a řekl , že nás druhý den v 7.30 vyzvednou v hotelu. Nám se všem ulevilo a těšili jsme se na ponory. Druhý den nás opravdu vyzvedli v 7.30 a po vyplnění nezbytných prohlášení jsme vyrazili na ponory. Loď jsme měli sami pro sebe a to již zůstalo po celou dobu pobytu. Již první den jsme ocenili rychlost lodi a dostupnost lokalit. Dva ponory jsme v pohodě zvládali s návratem do hotelu okolo 13.00. Ostatní dny nás už vyzvedávali u našeho hotelového mola. Všechny ponory včetně přípravy a brífinku probíhaly ve velmi klidné a pohodové atmosféře. Před ponorem na krmení žraloků jsme byli velice pečlivě poučeni a instruováni ohledně bezpečnosti. Na lodi se nám zdálo , že vše trochu přehánějí , ale pod vodou jsme rychle pochopili proč. Během několika minut jsme byli přímo obklopeni 30 - 40 ks žraloků býčích o velikosti 3- 4 m. První ponor si tím pádem někteří z nás moc nevychutnali. Všechny další ponory však již byly v pohodě a jediným problémem byly po dva dny trochu větší vlny. Jelikož se zájezdu zúčastnili i nepotápěči, naplánovali jsme i jiné aktivity. Navštívili jsme domorodou vesnici , kde pro nás udělali tradiční představení o kanibalismu a životě na ostrově. Dalším nezapomenutelným zážitkem byl 25ti km sjezd řeky na raftech. Neuvěřitelné přírodní scenérie subtropického pralesa a množství vodopádů jen umocňovaly tento zážitek. Zde jsme se také dozvěděli, že na ostrově prakticky nežijí žádná zvířata a proto zde byl tak rozšířen kanibalismus. Posledním výletem , který jsme ještě stihli bylo hlavní město Suva a muzeum. Ve středu ráno ve 04.30 jsme měli vyrazit na letiště a absolvovat opět úmornou cestu domů s návratem v pátek v 02.00 do Jablonce. To jsme ještě netušili, že se naše cesta díky porouchanému letadlu poněkud protáhne. Vše probíhalo velmi dobře až do doby , kdy mělo letadlo vzlétnout, při rychlosti cca 300 km/hod najednou letadlo začalo prudce brzdit a zůstalo stát na ranveji. Poté nás asi 2 hodiny táhli zpět k odbavovací hale. Další noc jsme strávili v hotelu nedaleko letiště. Bohužel nám mezitím uletělo letadlo ze Soulu do Vídně. Další noc jsme strávili v hotelu v soulu a poté jsme se přes Pařiž dostali do Vídně a domů. Domů jsme dorazili v sobotu v 04.30 hod.
Doma ve sklepě mě čekalo díky oblevě asi 5 cm spodní vody , ale to už je zase na jiné povídání. I s komplikacemi při cestě domů to však byl velmi povedený výlet a už se těšíme na příští rok, kdy se opět sejdeme a někam vyrazíme.
