Na jablonecké přehradě jsem prožil své první ponory, napoprvé neúspěšnou závěrečnou zkoušku. Podobnou lokalitu v místě bydliště nemá každý a my jsme toho dokonale využívali. Zažívali jsme zde krásné i méně krásné ponory. Maximální hloubka cca 12m nebyla největší, ale dostupnost lokality vše vynahradila. Viditelnost bývala i více než 6 metrů, někdy ale bohužel i méně než 1 metr. V zimních obdobích pod ledem však bývala viditelnost až 10 metrů. V případě špatné viditelnosti však stačilo orientovat ponor podél hráze a vše bylo bez problémů.
To, co můžeme sledovat dnes, je však velmi smutné. Hladina je v současné době cca 5-6 m pod normálním stavem, na který jsme bývali zvyklí. Pokud bude přetrvávat stávající ráz počasí, tj. drasticky suchého léta a nedostatku sněhu v zimním období spojených s nutnosti zachovávat minimální odtok do řeky Nisy, dojde s největší pravděpodobností v příštím roce k úplnému vyschnutí této kdysi výborné lokality.
Honza Lábus 12-2018
