Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Akce


Společná fotka před odjezdem


Vzpomínka na padlé v Blue Hole


Drsná krása


Thistlegorm


Klauni


Jarda


Světlu blíž


Lékař radí


Někde u Blue Hole


Siesta

Egypt

vloženo: 2005-04-20


Ve dnech 28.3.-5.4. jsme uspořádali klubový zájezd do Egyptu, konkrétně do Sharm-El-Sheik. Výlet jsme pojali pohodově-nechceme být na nikom závislí, bydlet budeme v hotelu nejméně 4*, výjimečně s sebou vezmeme i manželky a potápěčský cíl je jediný-musíme dostat do vody Miloše po letech jeho absence ze zdravotních důvodů. Jak jsme řekli, tak také udělali.
Bohužel s námi z pracovních důvodů nemohl jet Honza Bulíř a Petr Rubáš. Škoda, příští Egypt je v nedohlednu, protože potápění v moři není zase až tak naše parketa. Tedy s výjimkou moře Baltského. Nakonec 11 lidí nasedlo na Velikonoce navečer do přistaveného „busu“, předělaného ze závodní LIAZky, původně určené na Dakar. Bylo rozhodnuto, že pouštní etapy vynecháme a k přesunu k Rudému moři použijeme výjimečně letadlo. Takže směr Ruzyň.Cesta proběhla bez problémů stejně jako intenzivní konzumace slivovice v letadle (Milošova prevence před turbulencemi). Po půlnoci bydlíme, já jsem ovšem musel slíbit, že do rána najdu ztracené vauchery mojí rodiny.
Hotel REHANA je vzdálen od Sharmu 17 km, takže do přístavu budeme denně dojíždět. Nevadí, bydlíme v přepychu, všude spousta bazénů a bufetů. Jenom moře je od hotelu daleko a břeh je kamenitý a nestojí za nic. Zase no problem. Rodinám se líbí v hotelu a na moře kašlou. My si ho užijeme na lodi dosyta. První den po ránu přijíždí smluvený taxík a v něm náš divemaster. Je to mlaďas a sympaťák. Celý týden se nám bude věnovat tak, že o něm ani nebudeme vědět. Nepoučuje, nebuzeruje a neotravuje. Je s ním prostě sranda. V duchu vzpomínám na jeho chorvatský protějšek, který se loni v květnu snažil udělat ze mě většího blbce než jsem jen proto, že jsem si dovolil vzít do jeho Jadranu sucháč.
Řidič taxíku nás také celou dovolenou intenzivně obveseloval. Stejně jako ostatní jeho krajani to byl zneuznaný adept na kokpit formule 1. Jeho myškování zprava zleva ve 130 a za neustálého telefonování nás vždy po ránu velmi rychle probralo bez ohledu na to, kolik jsme den předtím vypili.
Společensky jsme se snad neztratili. Již první večer jsme získali sympatie pracovníků bufetu, který se měl zavírat se západem slunce (okolo 20,30). Když nám půl hodiny po půlnoci hlásili, že došlo pivo a ostatní společenské nápoje, zazpívali jsme jim naši hymnu „Dalton válí….“ a přesunuli se do bufetu, který neprozřetelně označili za non stop. Pravda je, že naši udatnost umocnil fakt, že jsme v hotelu potkali dvě velmi sympatické dívky z Moravy, před kterými jsme se po odchodu manželek náležitě předváděli. Měli s sebou i hocha, taky sympaťáka a ten nás jen shovívavě zdáli pozoroval.
A nakonec pár slov o potápění:
Jezdili jsme na lodi, která byla jen pro nás. Úplně o všem jsme rozhodovali sami a byla pohoda. Většinu ponorů jsme udělali v okolí Sharmu u ostrova Tiram a na Ras Muhammad. Navštívili jsme i bájný Thistlegorm (kde jsme někteří již dříve byli). Do vody jsme šli první a tak všechny prostory, nabité nákláďáky a motocykly, byly naprosto bez kalu. A tak jsme fotili a fotili.
Nejvíc jsme se ovšem těšili do Dahabu a na Blue Holle.A tento výjezd opravdu nezklamal. Ze Sharmu to je asi 90 km. Samotný Dahab se naprosto odlišuje od turistických fabrik v Hurghadě, Sharmu apod. Je tu stále ještě k vidění egyptský folklór, i když tlak turistů sílí…..Za městem končí asfaltka, auto skáče přes kameny, okolo běží nějací zběhlí velbloudi a najednou stojíme před místní základnou. Dychtivě vyskakujeme a hledáme pověstnou modrou díru. A přichází zklamání-je to „jen“ Canyon. Přesto cítím, že tady se mi líbí a nakonec se chvatně oblékám doneoprenu. Z článků Petra Wagnera si pamatuji, že i tato lokalita má svá kouzla. Jenomže on to tady zná a tak já se v očekávání raději mírním. A dělám dobře. Náš průvodce to zde zjevně nezná a tak po nalezení toho nejzajímavějšího místa nám moc času (vzduchu) na skotačení nezbývá. Nevadí, Blue holle to vynahradí.
Po vynoření v silném větru a vlnách skáčeme do auta a hurá na Blue. Cesta se zhoršuje, nakonec se láme prudce doleva, kde mizí v umělém skalním okně. Paráda. Ještě jeden či dva menší horizonty a již poznávám pelešárny z obligátních fotek. Tak to je Blue Holle Vystupujeme a najednou chci být na chvilku sám. Vrací se mi po letech jakýsi posvátný pocit, kdy jsem na Pamíru stál před svojí první vážnou stěnou-Pikem Pobědy.Ani tam ani tady mě nic neděsilo. Přesto cítím obrovskou magickou sílu tohoto místa. V duchu si okamžitě vybavuji každé slovo, které mi o této lokalitě řekl Martin Trdla. Najednou úplně chápu lidi, kteří se právě zde rozhodli zkusit hranici svých možností. Pamětní desky na skále připomínají, že není návratu pro ty, kdo hranici překročí. Barbara, James…Vybavují se mi články Petra Wagnera, které znám nazpaměť.
A cítím obrovskou úctu k Martinovi Trdlovi a Petru Wagnerovi, kteří právě zde, odkázáni výhradně sami na sebe, uskutečnili rekordní ponory. Naštěstí dokáži své city ovládat. Takže obléknout, popojít za roh a zanořujeme se v Bells. Plán je jasný-vyplaveme některým oknem ven, okolo stěny pomalu nahoru a nakonec se přehoupneme přes hranu do Blue Holle.Průvodce však opět zklamal, Blue Holle jsme minuli a na zpáteční cestu proti proudu nezbyl vzduch. Zdeněk má necelých 30 Barů a tak musíme ven. Míříme mělkým mořem přímo ke břehu,postavit se ale odvážíme až skoro na pláži, kde už nejsou koráli.Chce se mi brečet, Blue Holle jsem neviděl.A tak, když se kamarádi vyhřívají na slunci,hledám v ruksaku šnorchl.Za okamžik jsem konečně v Blue Holle. Profrčím mezi japonskými šnorchlařkami a objíždím celou „díru“ jako zbloudilé torpédo. Nevzal jsem si žádné olovo, takže dosahuji jen hloubky 8 m. Mít tady dvojče s trimixem, to by byla jiná.Zase ta magická přitažlivost…… Nakonec pokorně vylézám, snad se sem ještě vrátím.
Poslední den jsme absolvovali dva velmi pěkné ponory na Ras Muhammad. Dovolená končí. Byla tu bezvadná parta, spousta legrace, Zdeněk natočil (jako vždy) nádherný dokument.Je mi hezky, protože mám okolo sebe fajn lidi. Nemám rád zbytečná gesta, ale „Dalton válí.“

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu