Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Akce


Vlevo dole nová výcviková plošina








Celkový pohled na základnu












































S Jostem jsme kamarádi již přes 10 let





Freundschaft v praxi








Došlo i na zvedačky

Tradiční ukončení sezony na Sparmannu..........

vloženo: 2013-12-10


     Ukončení letní sezony slavíme každoročně na naší oblíbené lokalitě Sparmann v Německu. S majitelem tamní báze Jostem Krausem nás spojuje desetileté přátelství a ponory v 60 metrů hlubokém lomu jsou opravdovou lahůdkou. Proto se vždy na výjezd opravdu těšíme.

     Letos jsme vyrazili v poněkud redukované sestavě Honza Lábus, Jarda „Sasanka" Svoboda, můj syn David a já za Dalton. Naše řady posílil náš a Jostův dobrý kamarád a znalec sparmannu Péťa Vaverka. Počasí bylo příjemné, nepršelo a vládla i přijatelná teplota okolo 6 stupňů. A tak jediným problémem, který už asi zažila řada našich kolegů, byla družina polských potápěčů, s nimiž jsme se setkali na bázi. Osm borců naprosto bezohledně zabralo celou obrovskou převlékárnu, kam se jindy v pohodě poskládá 20 lidí. Všude se válely jakési kufry, boxy a láhve, po stěnách visely desítky ramínek, včetně těch na fusekle. Prostě polský děs. O úrovni těchto „sportovců" svědčí i fakt, že na naše pozdravy reagoval pouze jeden jediný. Nějak jsme se tedy mezi jejich krámy vecpali a nakonec nám během odpoledne uvolnili pár malých skulinek, kam jsme si mohli věci odložit i my. Dokonce časem v šatně přestali i kouřit.

     Program ponorů jsme uspořádali tak, abychom se s Poláky míjeli. Na první ponor jsme šli již do vody, kde nikdo nebyl. Ihned po zanoření jsme na naše bratry Slovany zapomněli, protože viditelnost byla skvělá. V posledních letech bývá do 10 až 15 metrů hrachovka, ale tentokrát byla již od hladiny parádní viditelnost okolo 10 a více metrů. V pohodě jsme tedy od 4. sestupové roury spadli k lešení ve hloubce 54 metrů a odtud jsme pomalu diagonálně stoupali k výlezu z vody. Po nalezení vodící šňůry ve 28 metrech jsme traverzovali napříč lomem k SV zátoce a odtud pomalu k výstupovému žebříku. Ponor to byl opravdu parádní.

     Další ponor jsme si nechali až na podvečer. Šel jsem na něj pouze s Honzou a na programu bylo částečné obeplavání lomu ve hloubce 20 metrů. Bod návratu byl stanoven na 20 minut, a podle dohody jsme také postupovali. Pak již nás čekala teplá sprcha a příprava na večer.

     Večerní program zpravidla zahrnuje opékání báječných německých bílých klobás a dalších dobrot. Tentokrát jsme však s ohledem na počasí zvolili teplo u stolů v nedaleké řecké restauraci. Kromě nás tam vyrazil i Jost s kamarády a svojí přítelkyní Isabelou. Vynikající jídlo, neméně dobré pivo a řada panáků ouza nám zvedly náladu na maximum. Povídali jsme si, vzpomínali na začátky, kdy Jost znal z Čechů jenom mě a Honzu Bulíře a perfektně jsme se bavili maličko přes půlnoc.

     Ráno naše nadšení dostoupilo vrcholu, když jsme zjistili, že polská družina po snídani odjíždí. Srdečně jsme se rozloučili s jediným sympaťákem z jejich řad a po jejich odjezdu jsme si plnými doušky užívali klid a pohodu v oblíbeném lomu. Dvě dvojice příjemných Němců, kteří se přijeli smočit na 20 minut, byli našimi jedinými společníky. Honza, Sasanka a já jsme vyrazili k vodě, Péťu volaly povinnosti do vlasti. Ze starých zásob jsem vytáhl stage s EANx 36 a s kamarády jsme vyrazili na okružní jízdu okolo lomu. V lesíku naproti vstupu do vody jsme si pohráli s dvěma obrovskými štikami a za 50 minut jsme ukončili ponor u výstupového žebříku, kde na nás již čekal kamarád jeseter, ještě o dost větší než štiky.

     Po vylezení z vody zvolili kamarádi klid na lůžku, já jsem si skočil na kvasnicové a do sprchy. Po mém návratu následovalo rychlé zabalení věcí a přesun na báječný kebab k Turkům. A tím zájezd skončil. Za námi byly dva nádherné dny s parádním potápěním. A o to šlo.

 

Foto: David Čech a Honza Lábus

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu