Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Akce


Marina Sukošan


Tankování vody ve městě Stari grad


Cestou na Bol nás doprovázeli delfíni


Slavná pláž Zlatni rat u Bolu na ostrově Brač


Milna


Kapitán


Maják u Murteru








V pozadí pevnost před Šibenikem


Vodice





Delfíni u Vodnjaků při jednom z potápěčských výjezdů

















2 x 250 koní jede naplno


Kostelní hodiny, které trochu zlobily


Náčelník nemá rád polední žár na slunci


U tohoto ostrůvku je pěkná lokalita Madona


Na lodi Pavla Machuly


Pavel mi loď (řízení) často půjčoval

CHORVATSKO - červen/červenec 2009

vloženo: 2009-10-06


     Dovolená v roce 2009 byla v Daltonu tentokrát již velmi dlouho dopředu úplně jasná. Na přelomu června a července jachta a potápění v Chorvatsku, v srpnu Norsko a v říjnu Egypt.  A tak jsme na konci června ve složení Lábusovi + Čechovi vyrazili směr Sukošan. Tam nás čekala oblíbená Bavaria 36 jménem Vela. Nalodění proběhlo poměrně rychle a již okolo šestnácté hodiny jsme vypluli do Pašmanského kanálu. Tentokrát jsme delší plavby neplánovali, a proto první kotvení bylo v plánu již v zátoce Zakiopatica na konci ostrova Pašman. Noc byla naprosto v pohodě, stejně jako celý týden, ve kterém jsme navštívili naše oblíbená místa na Hvaru, Brači, Šoltě a Tijatu. Celý týden nám přálo velmi hezké počasí a jediný déšť nás zastihl na zpáteční cestě na ostrově Murter, když jsme se jeli podívat do Tisna na potápěčskou základnu, kde strávíme další týden dovolené.

     Po sobotním odevzdání lodi v Sukošanu jsme se přesunuli asi 35 km do Tisna, kde jsme měli vyjednáno ubytování u Pavla Machuly na jeho základně Fundiving. Základna se nachází asi 100 m od moře v klasickém chorvatském domě. Z ulice se vstupuje přímo do restaurace, za ní je útulný dvorek s potápěčskou výbavou, místností pro kompresor a velkou kuchyní, ve které vaří domácí i hosté. Ubytováni jsme byli v prvním patře, kde jsou skromně, ale prakticky vybavené pokoje se sociálním zařízením. V tomtéž poschodí je také terasa, která po celou dobu ubytování sloužila výhradně nám a měli jsme tam dostatek klidu. Celkově na nás základna udělala dobrý dojem a velmi brzy jsme se tam cítili jako doma. I ceny byly rozumné a průměrného občana jistě nijak nezruinují. Trochu problém je jenom s kostelem, který je asi 100 metrů od domu. Tamní hodiny odbíjejí každou čtvrthodinu, přičemž nejprve odbijí počet čtvrthodin a potom návěstí, k jaké hodině ta čtvrtka patří. Takže tři čtvrti na dvanáct už je docela rachot a to za 15 minut bude bít celá...Za dva dny se na to ovšem dá zvyknout. Jste-li navíc unaveni po ponorech anebo plzeňské dvanáctce, je vaše pozice o hodně snazší.

     Výjezd na ponory je docela zážitkem. Pavel vlastní celkem prostornou loď se dvěma motory, každý o výkonu 250 koní. Když za to vezme, tak sice spotřeba vyletí k hrozivým výškám, ale požitek z jízdy je fascinující. Proto se jezdí pomaleji a přehlídka plného výkonu bývá zařazována jako určitý bonus. Mě navíc hodně potěšilo, že mě Pavel často nechával loď řídit.

     Složení potápěčské skupiny, od kterého se odvíjí výběr lokality, je různorodé. Spíše převládají méně zkušení potápěči, ale v takovém případě Pavel stejně „mazákům" vymyslí něco podle jejich gusta. Má-li zařazené jednoduché lokality, určitě vás nebude nutit k účasti na ponoru kvůli byznysu. V tomto směru na nás udělal velký dojem.

     S Honzou jsme se zúčastnili velmi rádi ponoru na vrak italské lodi Francesca di Rimini u severního výběžku ostrova Kaprije. Leží v hloubce cca 35 metrů. Vezla zásobu střeliva do protiletadlových kanonů a u Kaprije zakotvila kvůli poruše motorů. Byla však objevena spojeneckým letadlem a torpédována. Při potopení lodi nezahynul žádný námořník, ale jak jsme se dověděli od Pavla Machuly, byli všichni po doplavání na nedaleký břeh zajati chorvatskými partyzány a pověšeni. Na Balkáně to určitě nikdy pro nezvané hosty nebylo jednoduché...Zde je také na místě upozornit, že z lodi se nesmí nic vynášet!!! Mezi střelivem je tuším každý čtvrtý náboj svítící, tedy fosforový. Co by takový náboj mohl udělat na vzduchu, to ať si každý domyslí.

     Sympatický ponor jsme také absolvovali na minolovku u ostrova Žirje. Leží poměrně hluboko a Pavel o ní věděl, ale nikdy ji nenavštívil. Po nepříliš dlouhém hledání jsme ji našli a s Honzou jsme ji označili dekobójkou. Na druhý ponor s námi šel Pavel, který si chtěl pořídit i nějaké fotky. Tady jsem se také trochu potrápil, když jsem při návratu použil vypůjčenou stage. Byla nastrojená klasickým rekreačním setem s hadicemi na monolahev. Okolo hlavy mi tedy plandaly hadice a konzole s manometrem. Tu jsem chytil do dlaně, přičemž na prstech jsem měl navlečený kompas. Zdálo se mi, že konzole kompas neovlivňuje, ale opak byl pravdou. Výsledkem bylo minutí nepříliš vzdálené lodi a vracení se z chybného směru. Je jasné, že jsem neunikl několika uštěpačným poznámkám.

     V době, kdy jsme se nepotápěli, jsme vyráželi na nádhernou pláž asi 1.5 km od základny. Děvčata chodila pěšky anebo s Honzou jela autem. Já jsem se přesouval zásadně na člunu, který nám půjčil Martin Víšek. Časem jsme s ním podnikali výlety i na vzdálenější místa a tankovat jsme jezdili až do mariny Jezera. V Tisnu jsme si také užívali zdejší významné atrakce - zvedacího mostu mezi pevninou a ostrovem. Tato atrakce je k vidění vždy v 9,00 a v 17,00 hodin. Na výlety je potom vhodné městečko Murter nebo Šibenik či Skradin s vodopády řeky Krka (tam jsme však byli jachtou). Takže suma sumárum byla letošní dovolená na Jadranu perfektní. Možná i proto, že jsem si v práci dovolil čtrnáctidenní absenci po dlouhých 17 letech. Teď jenom zbývá perfektně se připravit na Norsko.

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu