Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Akce


Posádka před vyplutím


Na městském molu na Visu





Oblíbené tažení na laně


Služba Sasanka - Lenka si dělá pohodlí ve Starém gradu


Manévry pomocného člunu při hledání mateřské lodi aneb návrat služby na loď


Akvabely David, Andrea a Pavel


Čechovi v Trogiru


Martínkovi také v Trogiru


Naše oblíbená zátoka na ostrově Tijat


Vodopády řeky Krka


Kapitánský můstek


Večerní zátiší


Doktor během krátkého pobytu na mateřské lodi


Daltoňáci během chvíle odpočinku


Číšník Sasanka


Naše pozice na Hvaru


Tamtéž v reálu


Oblázková pláž na Bolu s naší jachtou


Strážní věž pevnosti v Trogiru


Honza, Libor a Sasanka


Před námi je Šibenik


Pondělní služba během studijního pobytu ve Starem gradu


Kapitán

Chorvatsko - jachta

vloženo: 2008-07-14


      Chorvatsko – země zaslíbená milovníkům moře. Potápěčům prakticky nemá co nabídnout, kromě vydrancovaného moře, poplatků za vše možné a nemožné a skryté či otevřené buzerace. A tak jsme se plynule přesunuli mezi jachtaře. Všichni s pobytem na lodích máme dostatek zkušeností a víme, že se přinejmenším vyhneme přelidněným městům, hotelům a plážím. Navíc můžeme během týdne měnit místa pobytu. Co víc si přát? Je rozhodnuto.

     Již v listopadu jsem celkem snadno a rychle sestavil posádku. Nepatrná část pojede poprvé, ostatní jsou zkušení mořští vlci. Ty vlky potřebuji, protože já sám jedu jako kapitán poprvé a s nezkušenou posádkou by mohly být problémy. Zbývá vybrat termín a loď. S tím nebude problém, protože v Daltonu máme dva velezkušené špičkové kapitány. Oslovuji tedy Honzu Vocela a Martina Víška a věci nabývají rychlý spád. Za týden máme zajištěnou Bavarii 46 a termín odjezdu – 19. červen.

     Devatenáctého června vyráží od našeho domu menší kolona tří aut. Bohužel doslova na poslední chvíli vážně onemocněla naše kolegyně Marcela a musela zůstat doma. Je nám jí upřímně líto, ale prostě se nedá nic dělat. Poslední účastník zájezdu, Jarda Tomášek, přiletí ze Skotska přímo do Splitu, odkud se nějak přesune do Šibeniku. Tam jej první den večer vyzvedneme. Cesta ubíhá celkem v pohodě, protože do začátku prázdnin zbývá ještě 10 dnů. I tak zažíváme 4 menší zácpy před částečnými uzavírkami silnic v Chorvatsku. Poslední dvě jsou před známými tunely Malá a Velká Kapela. Za připomínku stojí také fakt, že projíždět hranice, kde nejsou celníci, je velice příjemné. Kontrola na slovinsko-chorvatské hranici byla symbolická nebo spíš žádná. Zákaz dovozu potravin byl odvolán, a tak nikoho nezajímáme. Nakonec tedy okolo poledne dorážíme v pořádku do maríny Sukošan cca 5 km od Zadaru.

     Na místě již operuje Honza i Martin. Mají převzaté lodi a pomáhají mně, Matějovi a Mařence Vocelové při převzetí našich lodí. Kapitáni z Daltonu totiž vypravili 4 lodi a doplnil nás Matěj se svou posádkou. Odjezd plánujeme na 15,00. Nakonec vyjíždíme okolo 17,00 spolu s Martinem, kterému na lodi ještě opravovali GPS plotr. Ostatní jsou daleko před námi. Cesta Pašmanským kanálem je naprosto pohodová, protože není vítr ani vlny. Poklidu posádka využívá k poznání lodi (jméno GEA, délka 14,5 metru, šířka 4,65 metru a motor Volvo Penta 55 kW). Někteří si šli po úmorné cestě lehnout. Pomalu se stmívá. Míjíme ostrov Tijat, kde budeme dnes spát a míříme do Šibeniku pro Jardu. Jsem rád, že s námi jede Martin, protože vím, že před vjezdem do kanálu Sv. Ante jsou napravo nepříjemné mělčiny a jen část z nich je označena světlem. Ale jsou opravdu ideální podmínky a tak za chvíli proplouváme kanálem a v dálce již pozorujeme světla Šibeniku. Idylickou noc najednou doslova prořízne výbuch nějaké petardy. A vzápětí již celé nebe nad námi ozařuje fantastický ohňostroj. Trvá skoro 20 minut a je úchvatný. Z moře máme na celou atrakci úžasný rozhled. Fotíme, točíme na kameru a nevěříme tomu náhodnému načasování. Kdybychom přijeli dříve nebo později, tak z ohňostroje nemáme prakticky nic. Vypadá to, že čekali jenom na nás. Ale víme, že takto se slaví postup do semifinále ME ve fotbalu. Nad Prahou je v tuto dobu již boží klid. Není co slavit…

     Dojíždíme k šibenické marině Mandalína, kde čeká Jarda. Vlezl si na příď nějaké přepychové jachty v hodnotě cca 100 milionů a v naprosté tmě chce po Martinovi, aby k jachtě přirazil a naložil jej. Ani se nedivím, že to Martin odmítá. Není nic vidět, on je tu poprvé a praštit do té jachty by asi znamenalo hodně problémů. Nakonec je Jarda naložen na vedlejším molu. S klidem tibetského mnicha nám oznamuje, že žádný ohňostroj neviděl..On totiž náš pan doktor je takovým klonem „kochajícího se“ doktora ze Střediskové vesničky. Já mu naprosto věřím, že si ničeho nevšiml. Zvláště, když popíjel svoji oblíbenou kávičku.

     Přesouváme se na Tijat, kam dojíždíme asi hodinu po půlnoci. Zde zjišťujeme, že naše loď má maličko ohnutou kotvu, která špatně drží. Nakonec uléháme ke spravedlivému spánku, ale ještě nad ránem musíme překotvit, protože okolní lodi se nebezpečně přiblížily.

     Nedělní ráno již vítáme jako správní mořeplavci. K snídani destilát, nad hlavou modré nebe. A tak si ještě podle písničky Pavla Bobka o nedělním ránu dávám po snídani džbánek piva. Vyrážíme. Dnešním cílem je ostrov Vis. Po cestě se ještě zastavujeme na Malém Drveniku. V krásné zátoce se naposledy schází všech pět posádek pohromadě. Mládežníci trochu blbnou na motorových člunech, potom obědváme, koupeme se a odjíždíme. Chtěli jsme jet na plachty, ale nefouká a tak nastavujeme 2000 otáček a autopilota. Vis se blíží velmi pomalu. Martin nám ujíždí, ale necháváme to tak. Rozhodl jsem se, že už pojedeme sólo. Martin je odpovědný chlap a nechci jej zatěžovat starostmi o nás. Navíc je moře klidné jako Tálinský rybník a viditelnost neomezená. Na Vis dorážíme za tmy a hodláme zakotvit nedaleko od Martina. Kotva opět nedrží, ale po dalších dvou pokusech je vše v pořádku. Jdeme se na chvíli projít do města a pak hurá na kutě.

     Pondělí je dnem, kdy nastupuje špičková služba. Moje žena Lenka a Jarda Sasanka. Hodní a pracovití lidé. Bude pohoda a dobré jídlo. O tom, že se mýlíme, se přesvědčíme až později. Hned po ránu zajíždíme na visské městské molo, které se již dost uvolnilo. Tankujeme vodu a část posádky jde na prohlídku města. Okolo prochází výběrčí, ale nechce nic. Asi za 2 hodiny vyjíždíme směr Hvar, kde jsem slíbil zastavit na prohlídku města Stari grad. A zase koupání, slunění a tažení na laně. Dojíždíme téměř na místo. Ve městě je ovšem čilý ruch, a tak provádíme výsadek o něco dříve. Na lodi zůstávám s Honzou Lábusem a odjíždíme asi 2 míle nazpátek, kde jsem si vyhlédl zátoku na nocování. Po chvíli se zvedá vítr. Rychle rozbalujeme plachty a asi 50 minut křižujeme před vjezdem do zátoky. Nakonec vítr zase ustává a navíc je čas vrátit se pro zbytek posádky. Na místo dorážíme přesně v domluveném čase. Naše služba již z dálky mohutně mává a haleká. Nelze přehlédnout, že jsou podstatně veselejší než před vystoupením na břeh. Honza na pomocném člunu vyráží pro kamarády a já z povzdálí sleduji jejich akrobatické pokusy o nastoupení do malého člunu. Estráda končí tím, že Honza při startování člunu při jednom větším rozmachu trefil Sasanku přímo do nosu. Pochopitelně se mu spustila červená, čímž se ještě zvýšilo veselí na člunu. Já jsem mezitím musel poodjet v úzké plavební dráze, čímž jsem vzbudil podezření, že jim chci ujet úplně. Následovaly divoké manévry, ale nakonec všichni dorazili v pořádku k lodi. Po menším boji byl na palubě i Sasanka, který si hned stěžoval, že jej Honza napadl. Nakonec se pohodlně rozvalil a pronesl bájnou větu:“Kdo donese službě rumíček?“ Tím vytvořil jistý precedens a musel jsem potom vynaložit určité úsilí, aby si tato služba opět beze zbytku plnila své povinnosti. Noc jsme strávili v pohádkové zátoce Luka Tiha na Hvaru. Zde jsme se také od dnešní služby dověděli, že se skamarádili s nějakým starým mořským vlkem, který je vzal k sobě domů na ochutnávku vlastnoručně vyrobené pálenky.

     Další den se přesouváme na Bol, na slavnou oblázkovou pláž, která bývá označována za nejkrásnější pláž Dalmácie. Kotvíme pár metrů od ní a já vzpomínám, jak jsem se sem kdysi s rodinou trmácel z Omiše na výletní lodi s ožralou posádkou. Následuje pohádkové koupání, potom přesun do dalších zátok Brače a nakonec na noc kotvíme v zátoce Nečujam na Šoltě.

     Ve středu na Šoltě nakupujeme chleba a vyrážíme na Čiovo do známé hospody s rybími specialitami. Cestou jsme ale usoudili, že už se přejídáme dostatečně a hospodu vynecháme. Obepluli jsme Čiovo a vyrazili na Trogir. Zde v moderní marině kotvíme na samém kraji mola, protože marina je dost úzká. Část posádky opět vyráží do města. My doplňujeme vodu a trochu omýváme loď. Výběrčí si vzal pouze 10,- Kuna a jedno pivo. Za to jsme tam kotvili skoro 3 hodiny a doplnili cca 250 litrů vody…Na noc se přesouváme na oblíbený Tijat, kde je tentokrát kotvení absolutně bez problémů.

     Předposlední den pobytu jsem vymyslel výlet na slavné „vinetouovské“ vodopády na řece Krka. Po ránu jsme se nejprve zastavili na pevnosti, chránící vjezd do kanálu Sv. Ante. Tam jsme málem byli svědky poškození lodi s českou posádkou. Loď byla vyvázána u nizoučkého mola. Asi minutu po jejím odvázání projel okolo trajekt a jím vzedmuté vlny dosáhly až 70 cm nad molo. Co by to udělalo s lodí, je jasné. Přitom všechny příručky a tištěné průvodce zdejší vyvázání důrazně nedoporučují. Inu, Češi na Jadranu. Obehraná písnička.

     Po proplutí kanálu odbočujeme doleva na řeku Krka. Vede nádhernou scenérií a je na ní i veliké jezero s perfektním koupáním. Toho pochopitelně využíváme. Po další několika zákrutech mezi skalami připlouváme do Skradinu. Dál to nejde. Kotvíme a kromě mě a Honzy vyrážejí ostatní na prohlídku slavných vodopádů. Vracejí se nadšení, ale utrmácení, po několika hodinách. Vracíme se po řece do Šibeniku a dále pokračujeme do Vodice. Zde znovu na městském molu bereme vodu a výběrčí nám odnáší pytel s odpadky. To vše za 10,- Kuna. Na noc se přesouváme na ostrov Kaprije. Zde podruhé vyrážím na břeh, přesněji do hospody na fotbal Španělsko-Rusko. Zbytek posádky mezitím úspěšně překotvuje loď, která na kotvě popojela cca 50 metrů. Stejně raději držíme v noci hlídky, protože je obecně známo, že tady kotvy drží špatně.

     Pátek je posledním dnem pobytu na lodi. Nikam nespěcháme. Máme celý den na přesun do Sukošanu. Po cestě se několikrát koupeme, oběd vaříme v nádherné zátoce na jižním cípu Pašmanu. Do maríny dorážíme navečer, tankujeme loď a rozhodujeme, zda budeme spát v marině nebo u protějšího ostrovu. Potkáváme první známé a dovídáme se, že na silnicích začíná pravý prázdninový kolaps. To rozhoduje. Pojedeme již dnes domů. Předávám loď a zajišťuji, aby na ní ještě mohli přespat Martínkovi, kteří nejedou do ČR, ale přesouvají se na další týden někam do okolí Makarské. V sobotu ani oni neunikli dopravním problémům přesto, že jeli „jen“ ze Zadaru na zmíněné místo.

     Výlet se tentokrát opravdu vydařil. Vše klapalo perfektně (možná i proto, že charterová společnost nepatří Chorvatům), počasí nám mimořádně přálo a posádka byla v pohodě. Cenově jsme byli hluboko pod úrovní loňského pobytu v přeplněném hotelu (last minute se slevou), viděli jsme polovinu Chorvatska, kluci si zajezdili s velkou i malou lodí. Prostě jsme si užívali. Mám-li mluvit za sebe, tak v případě nezměněných podmínek storpocentně každý rok nejméně jednou zase pojedu na podobnou akci.

     Závěrem si nemohu odpustit jednu nepříjemnost. Těsně před naším odjezdem na jachtu nám jeden chorvatský pořadatel potápěčských safari arogantně a bezohledně změnil termín na podzimní akci. Posádka byla kompletní, byly zaplaceny zálohy. Mělo to být naše rozloučení s potápěním na Jadranu, spíše společenská akce. Pochopitelně padla. To je také Chorvatsko…

 

Účastníci zájezdu:

 

Andrea, Pavel, Jakub a Ondřej Martínkovi

David, Lenka a Libor Čechovi

Honza Lábus

Jaromír „Sasanka“ Svoboda

Jarda Tomášek (doktor nakonec odjel s Martinem a udělal si u něho kapitánské zkoušky).

Congratulation.

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu