Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Speleo


Jirka přemýšlí


Vcho do kanálu


Nebezpečí života


Pohádka

Jeskyně Stovka 8. 1. 2006

vloženo: 2006-01-08


Po poslední akci, 6. 8. s Radkem Husákem, jsem se v neděli 8. 1. konečně po čtyřech pokusech, při kterých jsme se kvůli počasí ve dvou případech otáčeli cestou a dvakrát vůbec nevyjeli, zase podíval na Stovku. Partnerem mi tentokrát byl Jirka Huráb. Cesta proběhla bez problémů. Bylo opravdu krásně, snad až na teplotu, která místy padala až pod -18 a ve žlebu před kouřící Punkvou dosahovala -13. Rozdíl teplot vně a uvnitř jeskyně byl tedy okolo 20 stupňů. Nosiče nemělo cenu otravovat, a tak jsme se při nošení trochu zapotili. Během trasportu se projevila díra v mé pravé suché rukavici. V bedně mi ležely staré, potrhané a mokré, ale naštěstí právě pravá byla v lepším stavu, a tak jsem se rozhodl si odzkoušet rozdíl mezi suchou a mokrou a použít od každé po jednom kusu. Cílem akce bylo zmapovat začátek zatopené části jeskyně od nultého po 90. metr a od 360. po 400. metr. Jirka zapisoval azimuty, já měl za úkol kreslit profily. Všecno probíhalo normálně až do chvíle, kdy jsem při otáčení stránek ve wetnotesu ztratil tužku, která mrcha plave a samozřejmě mi zajela do jednoho z malých komínků, kterých je na Stovce spousta. Jinou jsem díky svému nepořádku neměl, a tak jsem si pro ni musel zajet k Jirkovi mapujícímu přede mnou. Tím jsem pochopitelně nenakreslil asi tři profily. No nic. Doplavali jsme k úžině, kde první část mapování končila a nyní už nezdržováni jinou činností prokračovali k dalšímu místu mapování na 360. metr. Čím jsem se bavil při cestě dozadu popisuji níže. Po dospění na 360. m jsme pokračovali každý v určené činnosti, Jirka mapoval a já kreslil profily. Na 400. metru, okolo 50. minuty přišla chvíle obratu a v 79. minutě, po bezproblémové cestě zpět, konec ponoru. Cestou, jak tam i zpět, bych se asi normálně bavil pozorováním krás jeskyně, ale to bych nesměl plavat za Jirkou a tím pádem trpět flustracemi z jeho dokonalého pohybu a rychlosti dané dílem jeho zkukušeností a dílem perfektní znalostí jeskyně. Stovka svým úzkým profilem a změnami hloubek vůbec velmi rychle prověří všechny speleopotápěčské znalosti, zejména trim a pohyb. Párkrát se mi stalo, že jsem si z neznalosti dalšího pokračování jeskyně nepohlídal množství vzduchu v sucháči. Ten pak už v úzkém profilu a při snaze nezakalit, z nohou nedostanete a výsledný pohyb tomu odpovídá. O tom, že se, když se na vás v takové chvíli při zpáteční cestě kouká instruktor, cítíte jako idiot, ani nemluvím. Po ponoru následuje již jen standartní soumaření při transportu, tentokrát venku zpestřené pěkným zmrznutím všeho co je mokré. Teplota se sice zvýšila, ale pouze na -7 stupňů. Po sbalení věcí, pár fotkách a boršči na Skalním mlýně se vydáváme na dlouhou, naštěstí bezproblémovou, cestu domů.

Poznámka: v suché rukavici je opravdu tepleji.

Autor: Honza Bulíř

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu