Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Speleo































Mexiko 2020 - díl VI.

vloženo: 2020-02-27


Cenot Chan Hol

   Ve čtvrtek 27. února máme namířeno na lokalitu Angelita. Není to úplně klasický cenot, kde se zanoříte a potom různě širokými chodbami plavete několik desítek či stovek metrů za nádherou krasové výzdoby. Angelita je zajímavá tím, že se jedná spíše o hluboké jezírko, kde se ve hloubce přibližně 27 metrů propluje (klesne) skrze prstenec sirovodíku. Potápěč má chvíli pocit, že pod ním je už jenom dno. Po proplavání prstence se ocitne opět v křišťálově čisté vodě. Takto vypadá popis, u kterého nakonec zůstalo. Po příjezdu na lokalitu nám usměvavý domorodec ukázal, kde máme zaparkovat a prozradil, že vstupné stojí 300,- pesos za osobu. Tasíme peněženky a chystáme peníze, když přichází jakýsi hodně tmavý a dost vysoký maník, který rozhodně nebude Mexičan. Upozorňuje nás, že zde se dá potápět pouze s místním průvodcem, což je ranec peněz, navíc vyhozených naprosto zbytečně. Takový průvodce vás nikdy nevezme do prostorů podle vašich představ, ale podle vlastních a hodně redukovaných plánů. Zpravidla vás z vody žene hned, jakmile jej potápění přestane bavit. V případě, že jej neuposlechnete, můžete počítat s nepříjemným setkáním s místní policií. Nevím, nakolik jsou Mexičané v kontaktu s Chorvaty, ale nepochybně si bravurně přisvojují stejné vyděračské metody jako oni. Asi nepotrvá dlouho a bez průvodce do cenotu nevlezete. No nic, my průvodce nechceme, a proto se rozhodujeme odjet. Domorodci je jasné, že přišel o 2.100,- pesos, ale černoch je zřejmě oprávněn mu kazit kšefty. Odjíždíme a u vjezdu na hlavní silnici se dohadujeme, že pojedeme na Chan Hol.

   Cenot Chan Hol patří mezi velice oblíbené a krásné. Vstup do něj je hned za zdí, za kterou z druhé strany leží hlavní yucatánská dálnice. Během ponoru se pod dálnici občas dostanete a zřetelně slyšíte projíždějící vozidla. Do vody se zanořujete v malém jezírku, kde se stěží oblečou 2 lidé. Vstupní portál je úzký a nízký, ale hned za ním klesáte do hloubky asi 7 metrů. Zde se nachází poměrně velká prostora, ze které se dá plavat vlevo či vpravo a zase se dostanete zpět ke vstupu. Základní systém chodeb tady totiž tvoří okruh a když ho neopustíte, tak vás zleva či zprava uvítá vstupní portál. Občas se dokonce stane, že potápěči absolvují celý okruh, doplavou ke vstupu a tam si nejsou úplně jistí, zda se nejedná o jiný, pro ně neznámý, vstup.

   Další velice milou skutečností na této lokalitě je, že se nachází v dobře udržované zahradě, kde je velmi příjemné prostředí. Pro lidi, kteří si potrpí na pořádek a upravenost, je zde přímo rajská zahrada. A to doslova.

   Oblékáme se, zanořujeme a kameramani Michal a Honza spouštějí kamery. Já s Martinou jsme vyfasovali fantastická podvodní světla, která používáme pro dostatečné osvětlení opravdu velikých prostor. Současně si šetříme svá světla, která vlastně vůbec nepotřebujeme. Postupujeme pomalu, protože chceme kameramanům vytvořit co nejlepší podmínky. Ostatně večer jsme viděli jejich záznamy a musím uznat, že se líbily každému, kdo měl možnost je zhlédnout. Přesto, že postupujeme pomalu, dostáváme se celkem brzy k našemu výstupu. Domlouváme ještě jeden okruh s tím, že se podíváme po nějaké odbočce. Dan skutečně vyvazuje jump a všichni jej následují. Otáčíme se až ve chvíli, kdy se nám prostory zdají pro tak velkou skupinu úzké. Dokončujeme druhý okruh a vylézáme z vody, kam mezitím nastoupilo družstvo jakýchsi Američanů. Vzduchu nám zbylo opravdu hodně, protože zde je všude malá hloubka a spotřeba je tedy minimální. Je jasné, že absolvujeme ještě jeden ponor.

   Asi za hodinu se vracíme do cenotu. My s Honzou se kocháme nepřeberným množstvím krasové výzdoby, ostatní zkoušejí další jump, kterého si všimli během prvního ponoru. Nakonec se všichni v pohodě scházíme u našich aut, převlékáme se a frčíme do Tulumu. Tam zkouším výběr z bankomatu, který proběhl bez problémů. Vysazujeme Míšu a s Honzou jedeme na oběd a natankovat náš Chevrolet. Přitom samozřejmě dbáme pravidla, že se zde platí v hotovosti a karta se nedává z ruky. Úplně nakonec si s Honzou dáváme vynikající zmrzlinu (kopeček za 40,- Pesos, ale vynikající). Zastavujeme se ještě v plnírně ujistit se, že nám na zítřejší ponor chystají Nitrox 32. Zítra jdeme na hlubší lokalitu a není důvod se sytit dusíkem. Míša prostě myslí na všechno.

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2020 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu