Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Speleo













Mexiko 2020 - díl II.

vloženo: 2020-02-22


Cenot Paraiso

   Cestu do Tulumu máme úspěšně za sebou, Lukáš v plnírně lahví Easy Chango nás v 02,00 hodin SEČ krátce a upřímně vítá a vede nás na místo ubytování. Bydlení je na velmi dobré úrovni, moc se tedy nerozmýšlíme a po náročné cestě rychle usínáme. Druhý den si uspořádáme věci, v plnírně si vybereme a označujeme lahve, které budeme mít přiděleny až do konce zájezdu a těšíme se na první potápěčský výjezd. Časový rozdíl šesti hodin nám nedělá problémy a můžeme se tedy věnovat svým záměrům.

   První lokalitou je cenot Paraiso kousek za městem. Odbočujeme z hlavní silnice, džunglí jedeme asi kilometr a přijíždíme ke vjezdu. Platíme poměrně vysoké vstupné 300,- Pesos a vjíždíme na parkoviště, vyhrazené potápěčům a podle toho i celkem slušně vybavené. 30 metrů od nás jsou sociálky, které by obstály i v lepších evropských podnicích. Cenot samotný je geologicky jedním z těch starších a nejedná se tedy o nějakou díru v zemi, ale o krásně široké jezírko s možností nejen potápění, ale i bezvadného koupání. Proto je zde větší, ale přijatelné množství koupačů, kteří si s potápěči navzájem nijak nevadí. Naopak tady lze potěšit oko výběrem bikin ze všech koutů světa. My jsme zde však kvůli potápění, a proto potěchu oka přenecháme místnímu borci, který se tváří jako plavčík. Kromě pozorování děvčat vás občas požádá, abyste si věci dali o 30 cm doleva či doprava. Svoji mzdu si zkrátka musí zasloužit za každou cenu. Nakonec však nachází místo jinde, kde nejen lépe vidí na děvčata, na která má dohlížet, ale navíc se nemusí nadále trápit tím, že jsme si své věci stejně nepřesunuli.

   Cenot nepatří mezi komplikované systémy, ale i tak si dohadujeme přesně postup a úkoly jednotlivců. První den se může projevit nesehranost lidí, kteří se vidí poprvé, někdy se ukáže i problém s ušima po dlouhém letu v letadle, kde se tlak dost výrazně mění a samozřejmě je potřeba si důkladně přezkoušet výstroj před náročnějšími ponory. Vše je domluveno a jde se do vody.

   Zanořujeme se u schůdků, kde plavci vylézají z vody, vzájemně si kontrolujeme případné nežádoucí úniky vzduchu a odbočujeme do chodby ve skalním masivu. Chodba je celkem široká, tedy okolo čtyř až šesti metrů, zatáčí se v dlouhých obloucích a vyloženě depresivní průlezy zde nejsou. Prvních asi 100 metrů schází i krápníková výzdoba, občas ze stropu visí samostatný, ale poměrně masivní stalaktit. Postupně se chodba ještě více rozšiřuje a překvapuje nás výraznou změnou hloubky. Maximální hloubka 18 metrů je na poměry v cenotech dost výrazná a samozřejmě přispívá i ke větší spotřebě vzduchu. Osobně to vítám, protože pro první den neplánuji příliš dlouhý ponor a úbytek vzduchu je dobrým důvodem otočit se zpět. Ponor dokončujeme v pohodě.  Každý má vyjasněnou výstroj, naplánovány případné úpravy a tím nejhlavnějším asi je, že jsme se ve vodě poznali. Až se tedy příště potkáme, tak budeme bezpečně vědět, koho že jsme to vlastně potkali. V jeskynním potápění je to jedna z hlavních zásad, protože se vám v širším místě nemůže stát, že se připojíte k jiné skupině, která plave na částečně souběžné vodící šňůře, ale úplně jinam, než chcete vy.

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2020 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu