Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Speleo


Péťa Osina


Míra Lukáš ml., Péťa Osina a Michal Guba


Tomáš Žaluda a Pavel Hurbiš


Když svítí na hladinu slunce, je radost se v Jezírku potápět


Měření hladiny pod Hladovým kamenem


Kraťasy se budou v Rotundě hodit


Pavel pomalu startuje


Dnešní vedoucí akce


Michal


Děvčat tu moc nebývá, ale jejich přítomnost potěší


Takhle ladně se my po laně pohybovat neumíme


Míra a já


Zažitý a často opakovaný rituál. Já lezu do vody a Míša mě dostrojuje a kontroluje


Stage s EANx 50 je pro řešení eventuálních potíží v Rotundě


Vše OK, jdeme na to


Upevnění lana z Jezírka do Suché rotundy, vzadu šňůra do Mokré rotundy


Péťa v Kropence, Michal se vrací od gejzíráků


SZ okraj Rotundy, část zvaná Hlediště


Mapování provádíme převlečeni, v sucháči by nás asi trefilo


Vybírání "papiňáku"


Gejzíráky


Vpravo dole hůře rozeznatelný chomáč netopýrů nad gejzíráky


Historicky první fotka z pobytu v dekompresním stanu

Hranická propast - květen 2007

vloženo: 2007-06-22


     V neděli 13. května, 14 dnů po velké akci spouštění dekostanu, jsme se opět sešli na ohlubni Propasti. Cíl akce byl podstatně skromnější, i když náročný a odpovědný. Chtěli jsme dokreslit profily Suché rotundy a ověřit některá měření, o kterých jsme měli pochybnosti anebo jsme je ještě neověřovali (já osobně preferuji přeměření údajů s určitým časovým odstupem, jestliže to je technicky a časově možné). Měl jsem ještě jeden osobní cíl, chtěl jsem si užít dekompresi (spíš bezpečnostní zastávku) v novém dekostanu, který již byl díky skupině Mirka Lukáše narovnán do správné polohy a pevně zafixován.
     Po bleskovém transportu materiálu na spodní plošiny jsme konstatovali, že voda v jezírku je čistější než dosud, což bylo velmi příjemné. Chlapi tradičně přeměřili výšku hladiny pod Hladovým kamenem a za chvíli již startovala dvojice Pavel Hurbiš a Tomáš Žaluda. Těsně za nimi Míra Lukáš ml. a já. Mezi námi je nezbytný rozestup, abychom se nemotali na laně. S dalším odstupem za námi jdou Michal Guba a Petr Osina. Jejich úkolem bude přeměření osy a délky chodby UUU a Chodby ke gejzírákům, což jim nezabere tolik času jako nám práce v Rotundě. Proto nám Michal pomáhá s dostrojením a Péťa plní funkci jistícího potápěče. Přesun všech potápěčů  klapl podle plánu a navíc těsně před naším zanořením dorazily dvě kamarádky z Olomouce. Po dobu dlouhých 5 hodin nám pohlídají materiál a budou plnit funkci „suché podpory." Ještě, že je máme.
     Přesun do Rotundy je vždy spojen s evidencí viditelnosti v různých profilech a s odečítáním hodnot na teploměrech. Znovu jsme se přesvědčili, že viditelnost je opravdu lepší, což bylo patrné zejména na posledních 12 metrech na hladinu v Rotundě. Tam byla viditelnost vynikající. Letmo jsem si vzpomněl na můj druhý ponor do Rotundy, kdy zde bylo vidět s bídou na 50 cm.
     Naše mapovací parta byla v osvědčené a prověřené sestavě, kromě Pavla Hurbiše a Míry Lukáše ml., kteří s námi mapovali poprvé (dosud vždy pracovali v rámci jiné skupiny). Práce šla od ruky a všechny skupiny splnily své úkoly beze zbytku. Navíc Pavel Hurbiš pořídil spoustu fotografií a hlavně Tomáš Žaluda pronikl úzkou štěrbinou do Lyžárny (nejužší část směrem k jezírku), kde provedl přesná měření. K mé velké radosti se mu podařilo i vysoukat ven. Oddechl jsem si, ta štěrbina je opravdu úzká.
     Zpátky vyrazili nejprve Michal a Petr. Budou opět plnit funkci jistících potápěčů. Za půl hodiny je následoval Tomáš s Pavlem. My s Mírou jsme ještě zaplavali ke gejzírákům. Tam je místo, kde hnízdí netopýři a já jsem se chtěl přesvědčit, jestli už začali s námluvami. Na místě jsem zjistil, že jejich kolonie je už dost početná (v Rotundě ještě nebyli). Tak jsme se s nimi pozdravili a na delší dobu rozloučili. Dnes je 13.5. a od 15.5. právě kvůli hnízdění netopýrů do těchto prostor nesmíme. Toto omezení samozřejmě přísně dodržujeme.
     Po návratu do rotundy kontrolujeme, zda jsme tu něco nenechali. Hlavně papiňák (železné pouzdro na přepravu citlivých přístrojů a věcí, které nemohou do vody). Vše OK a tak zahajujeme sestup. Míra první, já za ním. Trochu jsem se zdržel kontrolou výstroje a tak jsem to za Mírou „napálil" solidním tempem. Když viděl, jak se blížím, tak zrychlil taky. Výsledkem byla zadní hrana Zubatice za 3 minuty. Díky tomu jsme měli dost času se na Zubatici trochu porozhlédnout, zkontrolovat stav všech lan a šňůr a znovu přečíst teploměr. Výstup do Jezírka byl díky zlepšené viditelnosti příjemný a za pár minut již sedím na bidýlku v dekostanu. Je to paráda, něco úplně jiného než pobyt na dekompresním žebříku. Opatrně ochutnávám vzduch. Je silně prosycen plynem, který dnes v Jezírku probublává opravdu silně. Takže bez automatiky to nejde. Láhev s čistým vzduchem jsme sem netahali. Nebyl nejmenší důvod. Ještě zkusím sundat masku. Opět to není nic moc, štípe mě celý ksicht. Vracím masku na místo, vyndám automatiku a Míra pořizuje historicky první fotku z dekomprese ve stanu. Je trochu mázlá, ale je první (takto se vyjádřil Mirek LOLA Lukáš).
     Celá akce proběhla opět bez komplikací. Pouze v Rotundě jsem Péťovi kvůli vybitému zdroji jeho svítilny věnoval svoje záložní světlo (20 W HID - dobrá záložka, Péťa byl docela spokojený). Mladíci se ve vodě pohybovali perfektně, jsou i disciplinovaní. Ostatně v jeskynním potápění to ani jinak nejde. Teď ještě 290 km domů a je vystaráno.

foto: Mirek Lukáš ml. (nejraději fotí mě, sorry)

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu