Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Speleo


Lot


Jirka instruuje před prvním ponorem v Resselu


O kusek dál po proudu je vstup do systému


Dravý potok vytékající z Trou Madame


Transport na T. Madame je trochu obtížnější


Vstupní portál


Jezírko ve vstupním portálu, místo zanoření


Břéťa v T. Madame


Konec ponoru v Tr. Madame


A portál T.M. po vykouknutí z vody


Bazén na jehož dně je vstup do Landenu


Výstroj pro dva lidi a jeden ponor v Resselu


Moje "hromádka" před Resselem


Z této řeky vede Ressel pod masiv vlevo


Cabouy


Melebný je odtok z Cabouye


Pod touto lávkou vpravo je vchod do systému


Řeka kterou Cabouy napájí, o kousek dál má přítok z St. Sauveuru


St. Sauveur


Truffe, humus...


...který se po protažení portálem takto změní


Břéťa někde v Truffe


Truffe je nádherně rozmanitý systém...


...a to nás samozřejmně baví


Pohled na vchodovou úžinu z vnitřní strany

Francouzské jeskyně 5/2005

vloženo: 2005-05-30


Po úspěšném zakončení teoretické části kurzu speleopotápění ČSS na nás čekala neméně náročná část praktická. Pod vedením Jirky Hurába jsme ji začali naplňovat víkendovým ponorem na Miličíně, který byl jak ze strany naší, tak ze strany instruktora spojen s vzájemným seznámením a ujasněním pojmů, konfigurací výstroje, atd. Tato akce byla vlastně přípravou na samotnou ostrou praxi, která měla probíhat ve Francii, v oblasti Lot. Na Miličíně nebyly u nikoho z nás zjištěny žádné zásadní problémy, a proto jsme se s Břéťou Homolkou začali připravovat na poměrně dlouhou cestu. Po narvání 12 lahví (od S40 po 50) a další výstroje do nešťastného Picassa jsme se v pátek 21. 5. odpoledne vydali na cestu. Do vesnice Pont du Rhodes, kde sídlí Centrum jeskynního potápění Lot (www.cdclot.com), jsme dorazili po poledni a téměř okamžitě pokračovali ke své první Francouzské jeskyni Emergence du Ressel na „seznamovací ponor“.
Po příjezdu na lokalitu se oproti našemu vysněnému očekávání neotevřel portál vstupu do jeskyně, ale před našima očima tekla líná a ne zrovna čistá malá řeka, na které jsme později viděli poplavávat husy. Po naplavání zhruba 70m od místa vstupu do vody a zanoření na šnůrou určeném místě se u dna viditelnost z 1m změnila na několikametrovou a my jsme v údivu zírali na vstup do systému Ressel. Plaváním širokou hlavní chodbou proti mírnému proudu jsme postupovali na nějakých 350m, do hloubky 22m, kde se jeskyně lomí dolů a následnou studnou padá do 46m. Na seznamovací ponor to stačilo a tak jsme v klidu otočili. Jedním z dalších překvapení sobotního dne se zcela jistě stala večeře, která nás svou bohatostí a počtem chodů opravdu nadchla a ve stejné kvalitě se pak opakovala každý den. Výstroj: 2x12, EAN 32.
V neděli jsme se probudili do hnusného počasí. Lilo a lilo. Protože jsme nebyli na dovolené ale na kurzu, vyrazili jsme opět směr Ressel, tentokrát připraveni na trochu jinou kávu než byla sobotní pohoda. V 90 minutách strávených po vodou jsme si vyzkoušeli snad všechny možné komplikace, které můžou jeskynního potápěče potkat. Bombónkem bylo sdílení jednoho přístroje bez světel při sledování šnůry hmatem směrem ven z jeskyně, to celé kořeněné důmyslným vedením šnůry přes úžinu. Na závěr bylo zařazeno ješte hledání ztracené vodící šňůry pomocí osobního bubínku. Samozřejmě nemusím připomínat, že náhodné rolloffy a zhasínání světel nás provázely celý ponor. V neděli tedy rozhodně nuda nebyla. Výstroj: 2x12, EAN 32.
Modrá obloha pondělního rána naznačovala radikální změnu počasí, a tak i my jsme změnili lokalitu a vyrazili na Trou Madame, která měla mít po předchozích deštivých dnech dostatek vody. Vstup je oproti Resselu totální, ale nádherná divočina, ve které vše bují tak, že máte pocit, že vás snad rostliny sežerou. Také transport je jiná káva v tomto případě daleko silnější. Bez lana bychom měli v některých partijích problémy. Po přelezení malého traverzu a vyškrábání se suťákem se objevil vstup. Veliká kaverna s malým jezírkem průzračné vody na dně a po levé straně vývěr napájející říčku. Nádhera. Po zanoření nás čekalo usilovné plavání, při kterém bychom se neměli přitahovat rukama, aby se ukázaly všechny naše chyby při žabím kopu. Naplavali jsme asi 600m do jeskyně a cestou zpět se nám samozřejmě přihodila opět celá řádka, samozřejmě náhodných, rolloffů a dalších trablů. Charakterem je jeskyně trochu menší než Ressel, ale za to rozmanitější. Díky dostatku vody jsme se dostali relativně lehce dozadu, protože odpadl suchý transport mezi sifony. Viditelnost byla dobrá okolo 15-20m. Výstroj: 2x12, EAN 32.
Hlavním bodem programu teplého slunečného úterý byl ponor na Landenouse (zkráceně Landen). Zde se mělo ukázat, jak je to s námi při práci se stagemi. Opět díky dostatku vody odpadlo složité slézání do bazénu, na jehož dně jeskyně začíná. Voda byla zhruba 2m pod okrajem, a tak se dalo do vody seskočit. Landen je krásná jeskyně, zejména rozmanitostí, střídají se úzké a široké prostory, se studnami a nízkými místy. Viditelnost byla slabší, nicméně pro Čecha křišťál. Výstroj 2x12, S80, EAN 32.
Na středu byl naplánován bombónek v podobě trimixového ponoru do spodní části prvního sifonu Resselu. Jirka, Honza a Radek zajeli se skůtry do spodní části, kde čekali, až dorazíme a cestou nám brali EAN 50, který na patřičném místě zanechali. My jsme na oplátku brali nějaký kyslík navíc, který jsme společně s naším měli zanechat kousek od vchodu. Už jsme se chtěli zanořit, když rána ne nepodobná výstřelu signalizovala roztržení Břéťovy středotlaké hadice. Na opravu nebyl čas, kluci na nás čekali dole na trimixu. Břéťa zklamaně odplaval a já se zanořil s druhou dvojicí. Vzápětí mi začal zlobit konektor na světle a to zhaslo, banalita, nicméně okamžitě neřešitelná. Na záložku jsem tedy zavezl kyslík pro kluky do 6m a pak už jen smutně koukal jak odplouvají. Prostě den blbec, ale alespoň jsme něco nafotili, a podivali se do Rocamadouru, což zase stálo za tu cestu. Výstroj: kraťasy a triko.
Protože hélium není zadarmo, nezbylo nám, než si ve čtvrtek zopakovat středeční neúspěšnou akci jen tak ve dvou. Bylo to nepříjemné především proto, že jsme si dozadu museli táhnout EAN 50 sami a to je v S80 pořádně těžká bestie. Nicméně jsme to zvládli a podívali se do 52m tak 650m od vchodu. Za zmínku ještě stojí docela špatná viditelnost, která v Resselu byla po deštích z počátku týdne horší a horší. Ve čtvrtek to bylo tak okolo 5-6m. Proud se oproti předchozím dnům uklidnil a i ve výstupu byl poměrně málo znatelný, což bylo oproti středě, kdy se nedalo na začátku jeskyně téměř udržet, příjemné. Výstroj: 2x12 Tx 20/35, S80 Tx 20/35, S80 EAN32, S80 EAN50, 7l. O2.
V pátek jsme vyrazili na opačnou stranu od naší základny, směrem na Rocamadour a blízký vývěr Cabouy. Tento vývěr, společně s dalšími menšími, napájí slušnou menší říčku, která se opodál setkává s podobnou říčkou vytékající z vývěru St. Sauveur. Cabouy je takový menší rybníček schovaný u lesa s vedle stojící čerpací stanicí, která odebírá z vývěru vodu. Charakterem je tedy tato lokalita na povrchu opět trochu jiná než předcházející. Po zanoření ke vstupu do systému bylo jasné, že dnes to bude „jako doma“. Viditelnost byla okolo 2 metrů, a tak jsme zaplavali jen asi 300m do jeskyně. Ponor jsme tedy brali cvičně a poctivě si hlídali šňůru. Po vynoření následovala jestě procházka na vedlejší St. Sauveur, kde byla viditelnost už z hladiny znatelně lepší, a tak jsme trochu záviděli klukům jejich odpolední ponor, který zde plánovali. Výstroj: 2x12, S80, EAN 32.
Sobota byla dnem odjezdu, ale dopoledne jsme měli ještě zarezervováno pro poslední ponor a to na Truffe. Truffe z povrchu vypadá jako taková mělká, špinavá louže bez stálého odtoku (na francouzských stránkách jsem odsud našel fotky s křištálovou viditelností od hladiny). Vstup do systému je dvěma za sebou jdoucími úžinami ze dna jezírka. V Truffe jsou menší prostory než v předchozích jeskyních, ale za to vytváří krásné labyrinty s horizontálně křížícími se chodbami, menšími studnami a sem tam volnou hladinou. Viditelnost byla téměř fyzická, tak jsme si to v mělkých sifonech, dosahujících hloubky max. okolo 10m, opravdu užili. Výstroj 2x12, EAN 32.
Cestu domů by mohl považovat za zajímavou asi jen znalec asfaltu. Celkově jsme konstatovali, že nás tu určitě neviděli naposledy a že se sem, snad už se skůtry, bez kterých člověk vidí jen polovinu místních jeskyní, brzy vrátíme.

Autor: Honza Bulíř

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu