Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Speleo


Maličko pochybujeme, zda se podaří vztyčit podpěru proti tahu lana


Akce začíná








Povedlo se, začíná zajišťování podpěry











Zajištění volného konce lana se napoprvé nepodařilo, ale toto již je finále


Vrátek je připraven a nejen Sabbath si oddychuje


Porada první skupiny


Péťa Osina a Honza Sirotek


Evidence časového průběhu pobytu v Propasti je samozřejmostí








Na Propast to stačí, tady je stále 16 stupňů. Ale ve studené vodě...?


Sabbath a jeho komorník





Vrstevníci těchto dvou pánů nás seshora pozorují s vnoučaty....


Honza je na ponor připraven během pár okamžiků


Sabbath jde na věc a komorníka zapůjčil Péťovi


Sabbat a Míša Guba s nešťastnou trubkou, na které se podepsal zub času

Hranická propast - 17. srpna 2007

vloženo: 2007-12-01


Akce dne 17. srpna patřila mezi ty menší, svolané víceméně narychlo. Její cíle byly skromnější, i když dost důležité. Především jsme museli stáhnout data z datalogeru, což je zařízení, zaznamenávající teplotu vody ve vývěrech za Zubaticí v hloubce cca 29 m. Já s Michalem jsme potřebovali udělat přípravné práce pro měření v Rotundě mokré (RM) a navíc jsme chtěli zrevidovat celkové podmínky v prostoru těsně pod Rotundou suchou, kam jsme dlouhou dobu kvůli hnízdění netopýrů nezavítali.

Skupinu potápěčů tvořil Sabbath, Michal Guba, Petr Osina, Jirka Pišl a já. Jako hosta jsme pozvali Honzu Sirotka - předsedu speleopotápěčské sekce při ČSS, který nám před pár dny udělal obrovskou radost. Hlavní měrou se podílel na záchraně Péti Osiny ze závalu na Býčí skále. Honza tam s Míšou Gubou a s hasiči odvedli obrovský kus práce a dnes se postižený a zachránce půjdou společně potápět. Takový happy end si pod Býčí skálou v Moravském krasu dokázal představit snad jen ten největší optimista.

Ráno jsem jel dle dohody vyzvednout Sabbatha a potom na pumpě v Hranicích Honzu Sirotka. Ten nás však bohužel marně vyhlížel. Těsně před Hranicemi nám volala druhá skupina, že na Propasti je ohnutá jedna z podpěr hlavního lana. Ať se tedy pokusíme něco udělat. Hovor jsme přijali doslova za vteřinu dvanáct a na poslední chvíli jsme stačili zahnout k místnímu letišti, kde Sabbath již mnoho let létá na větroních. Kdybychom odbočku přejeli, bylo by asi zle, protože směrem od Hranic stála mnohasetmetrová fronta aut, kterou bychom asi museli poctivě absolvovat, protože tam pro jistotu bylo plno policajtů. Díky kontaktům Sabbatha jsme opravdu v dílně letiště sehnali lešeňovou trubku, do níž nám ochotný mechanik vyvrtal i potřebné díry o průměru 13 mm. Trubka se mi naštěstí vešla do auta a tak jsme se čtyřicetiminutovým zpožděním vyrazili na Propast. Po cestě jsme konečně nabrali Honzu, který sice z telefonu věděl, co se stalo, ale měl nějaký svůj program a zpoždění pro něho znamenalo podstatnou komplikaci. Naštěstí všichni víme, že tak to při potápění zkrátka chodí, a tak jsme se k celé věci také postavili.

Výměna trubky nás pořádně zahřála. Na vztyčení podpěry nás bylo poměrně málo, a tak jsme se fakt nadřeli. A aby bylo opravdu veselo, tak nosné lano vrátku bylo před týdnem poctivě natřeno nějakým sajrajtem proti rezivění. Nakonec však vrátek makal, a to bylo podstatné.

Po bleskovém transportu, vystrojení a poradě vyrazila skupina Sabbath, Sirotek a Osina ke svému ponoru. Projedou pod Zubaticí do RM, navštíví všechna Nebe, možná Moniku a na zpáteční cestě vezmou dataloger. My (Guba, Pišl, Čech) jsme nyní jistící potápěči. Čekáme, až se první skupina vynoří, stahujeme dataloger a vyrážíme. Původně to mělo být obráceně, protože my při instalaci pomocné měřící šňůry počítáme se sekáním nýtů, což je časově náročné. Pořadí skupin jsme však otočili proto, aby Honza Sirotek nějak rozumně stáhnul ranní zpoždění.

Zanoření a sestup na Zubatici bylo bez problémů. Za Zubaticí (-48 m) byla výrazně horší viditelnost, ale to je díky teplým vývěrům standard. Stoupáme po Ose RM, odbočujeme k vývěrům a vracíme na původní místo dataloger. Jirka čeká na Ose. Na Picadilly přecházíme na stage s nitroxem a s Míšou začínám natahovat měřící šňůru, Jirka filmuje. Pod odbočkou do Nebe se na mě usmálo štěstí – nacházím krásné skalní hodiny a je jasné že nýty se sekat nebudou. Vyvazuji šňůru a jsem fakt rád, že jsme ušetřili tolik času. Míša je totiž od akce na Býčí skále stále nastydlý a pro jeho dutiny bude určitě dobře, až bude mít ponor za sebou. Okamžitě se po Ose vrací na Picadilly, kde na nás bude čekat, aby neměnil hloubku a netrápil uši. Já s Jirkou plavu po vodící šňůře do Rotundy suché, ale nevynořujeme se. Děláme jump na další šňůru (Rotunda suchá-Picadilly). Pomalu plavu dolů k Míšovi. Domlouváme se, že raději okamžitě vycouvá a opravdu ihned mizí po Ose dolů. Vracím se pro Jirku, kterého jsem na chvíli „odložil“ v chodbě UUU. Dopisujeme si, že bude dobře se zase spojit s Michalem a i když je plynu dost, tak měníme na travellgas a mažeme za ním. Dohonili jsme jej krátce za Zubaticí, protože dělal pro jistotu opravdu pomalý výstup. Přesouváme se do dekostanu, kde je tolik CO2, že to člověku doslova kroutí hubou. Zdržíme se tedy nezbytně nutnou dobu, traverzujeme napříč Jezírkem a vynořujeme se asi 30 minut před dohodnutým časem. Chlapi už jsou nahoře u vrátku, Honza odjel a nás čeká již jen převléknutí, transport a hospoda v Hranicích. Den byl trochu perný, ale užili jsme si jej. A vlastně proto tam lezeme, takže bylo vše už od rána v pohodě.

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu