Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Speleo






































































Kobanya (Maďarsko) - předvánoční výlet

vloženo: 2015-05-01


   Po delší době se dostávám k napsání článku o jednom z našich zájezdů a hned mě čeká téma z těch nejzajímavějších – vánoční zájezd do zatopeného vápencového dolu Kobanya v maďarském hlavním městě Budapešti. Na tuto lokalitu jsem se chystal již dlouho, ale přiznávám, že se mi moc nechtělo do organizace celého výjezdu. Proto jsem uvítal nabídku potápěčského obchodu Snakesub k účasti na předvánoční akci. Svého parťáka Honzu Lábuse jsem dlouho přemlouvat nemusel, a tak na druhý víkend v prosinci, někým také nazývaný adventní, vyrážíme s manželkami směr Budapešť. Provoz na dálnici naštěstí žádné komplikace nepřinesl, a tak jsme se v předpokládaném času navečer hlásili v hotelu na východním okraji města, kde nás kromě personálu přivítal také Ondra Čech s instrukcemi. První den byl bez večeře, a proto ihned po ubytování vyrážíme do města. Plánek máme, ale názvy zastávek, připomínající spíš nějaké nadávky, zapomínáme prakticky ihned po přečtení. Další zajímavou disciplínou bylo shánění jízdenek, což se nakonec také podařilo.

   Střed města nás přivítal velice příjemnou předvánoční atmosférou. Všude mraky lidí, ale také stánky s rozličným sortimentem, kolotoče, kejklíři a oproti naší metropoli víceméně žádní somráci. Až do noci se tedy účastníme navoněného a hlučného mumraje a vše završujeme bohatou večeří, která by měla být podstatně skromnější. Já osobně jsem se nejméně hodinu po jídle cítil jako těhotný vlk…

   Ráno se loučíme s děvčaty, která se chystají na prohlídku nepřeberných budapešťských památek a atrakcí a vyrážíme konečně za potápěním. Po drobnější zajížďce dojíždíme k továrním vratům, kde se seznamujeme se dvěma sympatickými průvodci, a od této chvíle začínají samé silné zážitky. Potápěčské lokality tvoří zatopené chodby, schodiště, strojovny a dílny, které jsou ovšem jenom nepatrnou částí bývalého vápencového dolu, který později právě po „nastřelení“ zdrojů vody sloužil také jako zásobárna vody pro pivovar. Dnes je celý komplex průmyslově nevyužívaný. Dovnitř zajíždíte autem prostornými chodbami, míjíte řadu křížení chodeb a na vybranou lokalitu dorazíte až po mnoha stovkách metrů jízdy. V případě zabloudění se vyplatí zhasnout světla a hledat osvětlenou chodbu, protože průvodci rozsvěcejí pouze v té chodbě, která vede ven.

   Nějaké zázemí na lokalitách byste hledali marně. My jsme si trochu pomohli tím, že jsme našli starý stůl, na kterém jsme nastrojili lahve. Jinak nic. Máte auto, případně nějakou plachtu a to musí stačit. Po sestavení výstroje jdeme asi 80 metrů na první lokalitu. Otevíráme zamřížované dveře, sestupujeme po asi 20 schodech a před námi je hladina. Zanořujeme se do křišťálově čisté vody a plaveme do jediné větší místnosti. Již od začátku je jasné, že nás je na takto úzké prostory poměrně hodně, ale snad to bude bez problémů. Průvodce dává signál k vyplutí a dobrodružství začíná. Plaveme za sebou v nádherně čisté vodě úzkou chodbou asi 200-300 metrů a asi každého napadá, co by dělal, kdyby se někdo ze skupiny chtěl rychle vrátit, a vy jste mu měli uvolnit cestu. Naštěstí parta je bezvadná a tyto myšlenky můžeme zase rychle opustit. Dostáváme se do větších prostorů, klesáme do větší hloubky, pak zase někam zatáčíme a nakonec se vracíme chodbou, která je nad tou, která nás dovedla až sem. Nakonec prolézáme dírou v dodatečně prokopané zdi, kde většina z nás sundává stage. Tato zkratka nás po chvíli přivádí do prostor, odkud jsme vyrazili. Nádherný ponor je za námi. Trval hodinu, teplota vody 13 stupňů, viditelnost báječná. Prakticky žádné vodící šňůry, orientace poměrně složitá. Pro zkušené potápěče, zejména jeskynní, je to nádherný zážitek.

   Méně zkušeným potápěčům má Kobanya také co nabídnout. Kromě lokality, kterou jsem popsal, jsme navštívili ještě jednu podstatně menší, kde návrat k místu zanoření je vzdálený cca 60 metrů. Prostory jsou navíc dostatečně široké a skupina do 10 lidí je tam naprosto v pohodě. Tam jsem pochopil, proč organizátoři nabízí potápění v Kobanyi i potápěčům bez jeskynních kvalifikací. Úplně stejně komfortní lokalitu jsme navštívili ještě druhý den.

   Bohužel nemáme kvalitní a filmové vybavení, a proto jsem si ukázku dovolil použít z Youtube. Jedná se o nádherné video Mario Branisy z Trnavy, které natočil v roce 2010. Odkaz na video je:

 

 https://www.youtube.com/watch?v=vyLbYgqQGf8

  

   Večer po potápění jsme vzali naše manželky, plné dojmů z prohlídky Budapešti, do vyhlášených lázní Rudas. Jsou hned na břehu Dunaje a jejich návštěva je fantastickým zážitkem. Parkování bez problémů, vstup all inclusive cca 500,- Kč. Můžete navštívit prastaré turecké lázně s klasickou kopulí, obkládané orientální mozaikou. V bočních komorách jsou sauny a páry, které s nezvyklým člověkem docela zacvičí. Já osobně jsem se s chutí vyválel v centrálním bazénu s vodou o teplotě 32 stupňů. Mí společníci ovšem nelenili a navštívili kromě odpočíváren, sušáren a dalších vymožeností i úplně nové sektory lázní, které mají charakter wellness. Bazény zde mají vodu od 28 do 42 stupňů, všude sprchy, chrliče a bubliny, tedy vířivky. Moc se mi tam nechtělo, ale pak přišla strategická zpráva – na střeše je venkovní bazén a v mezipatře hospoda. To mě zvedlo a za chvíli se již válíme v drobném dešti v otevřeném bazénu, přes okraj by se dalo skočit přímo do Dunaje. Voda má 38 stupňů, lidi prakticky žádní. O tomto bazénu vědí prakticky jenom místní znalci, kteří jeho umístění prozradili našim přitažlivým děvčatům v domnění, že jsou v lázních bez nás. Pozorujeme tedy obří ruské kolo, ohňostroje, budovu Parlamentu i vyzdobené a osvětlené lodi na Dunaji. Je to fakt báječný zážitek. No a to nejlepší nakonec. Po odchodu z bazénu sestupujeme do mezipatra, kde je hospoda. Na dveřích svítí nápis Staropramen a hned za dveřmi dostanete bělostný župan se stejnojmennou výšivkou. Točí báječného Starouše přibližně za 72,- Kč. Do 22,00 hodin, kdy končí hospoda i lázně, se pevně držíme na svých místech a župany vracíme jen neradi.

  Další den se s Honzou vypravujeme na již zmíněnou menší a pěknou lokalitu. Po ponoru děkujeme průvodcům a spěcháme na hotel. Balíme, loučíme se a vyrážíme domů. Po cestě ještě utrácíme poslední forinty za klobásy a pak již valíme směr Jablonec. Zájezd byl nádherný. Jak potápění, tak vše ostatní, umocněné předvánoční atmosférou. Myslím, že jsme tam nebyli naposledyJ

Autor: Libor Čech

Copyright Dalton 2018 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu