Speleo

Před plavbou

Plavba k Macoše

Závratná rychlost

Strojení v Macoše je mystická záležitost

Jirka vyráží k dolnímu jezírku

Potok mezi horním a dolním jezírkem

Dolní jezírko

Vstup do sytému

Poled na vyhlídkovou terasu z jezírka

Dolní jezírko od svahu sebevrahů

Kámen sebevrahů

Dno Macochy

Vytažená kláda

Dolní jezírko v Macoše 21. 1. 2006

vloženo: 2006-01-21

Je sobota 5:15 ráno a mně, jako vždy, připadá nemožné, že mám opravdu vylézt z postele, trmácet se někam přes 200km, zalézt do studené a špinavé jeskyně a pak ještě ke všemu do vody. Nakonec se (jako vždy) překonám a zírám z okna pokrytého ledovými květy na jasným měsícem ozářenou Boleslav. V noci pršelo a krátký pohled na teploměr mě ujišťuje, že venku jsou -3. Výborně. Tipuji konec cesty někde před Jihlavu, ale v tom si všimnu, jak chodec venku na namrzlé silnici, ač nerad, nicméně plynule odjíždí po podrážkách mírným svahem dolů. Možná se nepodívám ani na dálnici. Nicméně vyjedu a hnán sveřepostí danou několika předešlými neúspěšnými cestami dorážím do Prahy. Naházíme věci do Jirkova auta a vyjíždíme směr Moravský kras. Cesta probíhá klidně, zpestřována ledem, sněhem, větrem a idioty za volanty náklaďáků. V 9:08 palubního, o 3min dopředu posunutého (aby Jirka všude chodil včas), času přijíždíme před Skalní mlýn. Tady už překládá druhá parta věci a vyráží na Stovku. Náš cíl je dnes Dolní jezírko v Macoše. Rozdíl této lokality oproti Stovce je mimo jiné již v transportu. Ten probíhá tak, že se veškerá výbava naloží na loď, odveze se plavbou po Punkvě na místo, kde nastupují do lodí směrem od Macochy turisté a odtud se vynáší necelých 200 m na terasu v Macoše. Zde se ustrojí láhve a snášejí se až k dolnímu jezírku na dně propasti. Strojení do obleků také probíhá na této terase. Už samotná plavba je zážitek, prostory jsou nasvícené i pod vodou, a tak se na některých místech dá vypozorovat, jaká viditelnost nás při ponoru čeká. Navíc dnes, aby nějak využil poloprázdnou jízdu lodí s námi, zaučuje starší průvodce mladšího v řízení lodi. Když slyším ze zádi rady, jak za pomoci tří šroubů a kormidla kočírovat loď úzkými prostory jeskyně, tak klobouk dolů před těmi chlapy. Při strojení si upřesňujeme plán ponoru. Po poslední velké povodni očekáváme, že vodicí šňůra bude v jeskyni protrhaná, respektive nebude tam žádná a prostory budou zanesené spoustou větví a klád. Plán tedy zní: Jirka potáhne novou šňůru a bude ji vyvazovat, já mu budu pomáhat a cestou zpět vytáhnu nějakou kládu. Ustrojíme se, seběhneme dolů a při pohledu na „kámen sebevrahů“ konstatujeme, že snad najdeme jen dřevo a zanořujeme se. Jeskyni tvoří puklina padající strmě dolů až do hloubky 22m, kde se rovná do pozvolna klesající chodby. Při sestupu zjišťujeme, že stará šňůra, lépe řečeno lano, vedoucí vertikálně dolů je v pořádku, a tak navazujeme novou šňůru až od vstupu do horizontální chodby. Odtud je totiž stará šňůra skutečně pryč. Vyvazujeme až na 80. metr, do místa zvaného „Harampák“, kde chodba pokračuje do jeskyně Čtyřicítka. Zde, v hloubce 33m, je jak název napovídá místo, kde se před užšími prostorami shromažďují naplavené kusy dřeva a jiný nepořádek. Tady si na mezinožní popruh navazuji nějaké kusy dřeva a začínáme se, asi ve 30. minutě ponoru, vracet. Cestou si přidám ještě jeden nalezený větší kus dřeva a Jirka likviduje zbytky staré šňůry. Pak ještě nezbytná dekomprese, přece jenom jsme byli skoro 40 minut okolo 30m hloubky a v 54. minutě se vynořujeme. Cestou zpět je ve svislé puklině třeba dávat pozor na vztlak. Případný výlet od šňůry by znamenal nepříjemné chvíle v některém z komínů otevírajících se nad puklinou. Po shození výstroje ještě vytahujeme velkou, zhruba osmimetrovou kládu, která překážela ve vstupu. Teď nás čeká už jen odstrojení v nádherném portálu Macochy a příjemný transport lodí ven. Odhlašujeme se na správě jeskyní a po setkání s partou ze Stovky pokračujeme do Skalního mlýna na vzorek ruské gastronomie – boršč. Poté následuje už jen standardní 379, 386, D1 a R10, to znamená déšť, led, sníh a idioti.

Speleo

Dolní jezírko v Macoše 21. 1. 2006

vloženo: 2006-01-21

Autor: Honza Bulíř