Potápěčská světla - věčně diskutované téma. Z různých zdrojů dostáváme různé informace, které však jsou často trochu tendenční, někdy dokonce přímo zaujaté a mnohdy jsou to jen špatně skrývané reklamní tahy výrobců a prodejců. Protože mi rukou prošla již spousta světel, rozhodl jsem se podělit s ostatními potápěči o své zkušenosti. V žádném případě nepropaguji světla konkrétního výrobce, i když neskrývám, že jedním z mých nejlepších kamarádů je Mirek Lukáš, který ve své firmě LOLA Olomouc světla spolu s ostatním sortimentem vyrábí. Jeho světla také nejčastěji používám.
Obecně:
Světlo je velice důležitou součástí potápěčské výbavy. Zamysleme se tedy trochu nad tím, proč jej používat:
a) prostředí se sníženou viditelností z důvodu kvality vody, noční ponory, uzavřené prostředí:
- prioritní vlastností světla je, že zlepšuje či dokonce přímo zajišťuje viditelnost, a ta má přímý
vliv na potápěčovu psychiku. zpětně můžeme odvodit, že ve špatné či dokonce žádné viditel-
nosti je potápěč vystaven značné psychické zátěži.
- umožnění či usnadnění postupu. Ten je bez světla omezený anebo nemožný. navíc se šetří
čas, který by jinak bylo nutno věnovat této fázi ponoru, o úspoře dýchacích plynů nemluvě.
- snadnější předávání signálů, přičemž u složitější signalizace si světlem alespoň svítíme na
ruku tak, aby kolega signál dobře viděl.
- okamžitá možnost upoutání pozornosti kolegy i v případě, kdy je před námi či za námi. Ra-
zantní mávání světlem prakticky nelze přehlédnout
Z výše uvedeného stručného přehledu lze odvodit, že v popisovaném prostředí se bez světla absolutně neobejdeme. Navíc připomínám, že v uzavřeném prostředí by potápěč měl mít nejméně jedno záložní světlo (důrazně se doporučují alespoň dvě záložní světla) !!
b) prostředí s normální (dobrou)viditelností, ponory za denního světla:
- prakticky na každé lokalitě je místo (díra, kaverna, předmět), kam chceme nahlédnout, ale bez
nasvícení to jde špatně
- při ponorech v moři, zvláště okolo stěn, je naprosto nutné si svítit do děr. Bez světla vidíme
pouze zlomek fauny a flóry. Navíc se připravujeme o barvy (o barevném spektru jsme se učili v
základním kurzu)
Z výše uvedeného (taky stručného) přehledu lze odvodit, že v popisovaném prostředí se bez světla obejdeme. Ovšem v případě, že jej používáme, zvyšujeme komfort ponoru. Současně vylučujeme situaci, kdy si nadáváme do blbců, že jsme světlo nechali nahoře.
Hlavní světla:
Toto zařízení existuje v obrovském množství typů. Kromě technologických odlišností bychom v žádném případě neměli přehlížet jejich pořizovací cenu. Znám zařízení za 35.000,- kč, která svými parametry výkonu nijak nepřevyšují kvalitu světla za 10.000,- kč. Stranou ponechám zařízení, která různí nadšenci vyrábějí doma. Pouze ojediněle se jim podaří vyrobit použitelné světlo a jejich přínos tedy spočívá spíše v entuziasmu, před kterým smekám. Názory na světla a zdroje k nim přednesu zvlášť.
Světla mohou být nesena:
•a) v ruce - světla kompaktní se zabudovaným zdrojem (Vega). Tato světla jsou dost veliká, bývají osazena halogenem s výkonem od 5 do 100 a více watů. Často mívají plynulou regulaci, signalizaci stavu zdroje a další vychytávky. Svítí velmi dobře a jsou ideální pro nenáročné ponory. Zpravidla mají pozitivní vztlak a v případě ztráty vyplavou na hladinu. Přesto je dobré je mít např. na krouceném kabelu, který se dá v klidové poloze připevnit na žaket na kovový D kroužek (na plastový kroužek nic nepatří !! Nevydrží nic moc a známe ztráty materiálu z těchto D kroužků). Světla do ruky, která mají klasické monočlánky, se často snadno přestavují. Namísto klasických monočlánků se dají nabíjecí o kapacitě minimálně 2000 mAh a místo žárovky 5 W se dá žárovka 20 W. Silnější tam zpravidla nejde, protože již má jinou objímku. Přestavba vyjde cca na 1.000,- kč a z baterky v ceně 2.400,- máte baterku, která stojí okolo 6.000,- kč.
Na tomto místě je dobré připomenout, že i kvalitní záložní světa, mají dnes takové vlastnosti, že v pohodě nahradí tuto kategorii hlavních světel. Výkonem je spíše předčí, o podstatně nižší ceně ani snad není třeba diskutovat
•b) na ruce na držáku, který je stahovacími páskami upevněn na předloktí těsně za zápěstím. Do takto upevněného držáku se potom zasouvá hlava světla. Toto uchycení se dnes prakticky nepoužívá, protože nepříjemně svírá ruku, zabírá místo vhodné např. pro počítač a taky proto, že reflektor je cloněn. Výhodou tohoto uchycení je, že vlastníte-li další držák třeba na přilbě, můžete světlo během ponoru přemisťovat dle libosti z ruky na přilbu a naopak
•c) v ruce pomocí tzv. Goodmanovy ručky či podobného uchycení. Princip spočívá v tom, že různě tvarovaný úchyt je součástí hlavy světla. Navlékne se na ruku tak, že hlava světla je na hřbetě ruky. Je to nejčastěji používaný způsob nošení hlavy světla, které nijak nepřekáží
•d) na stranách nebo uprostřed přilby. Tento způsob uchycení se praktikuje hlavně při jeskynním potápění. Je velmi výhodný proto, že vždy svítíte do místa, kam se zrovna díváte. Jedinou nevýhodou je, že podívá-li se na vás kamarád, tak vám vždy svítí do očí. S tím se musíte naučit žít.
Žárovky resp. světelné zdroje:
Halogen
- klasický zdroj, který je sice cenově dostupný, ale dnes je spíše na ústupu. Rozhodně jej ovšem
nelze zatracovat
- světlo halogenu je přirozené a velmi příjemné v čisté vodě
- světla s výkonem 5 - 10 W svítí nedostatečně. Minimální potřebný výkon je cca 20 W, ideální
cca 50 W. A to už klade vysoké nároky na zdroj
- halogenu nevadí regulace příkonu, kterou lze v dobré viditelnosti prodloužit dobu svícení
- náhradní žárovky jsou k dostání s různými úhly vyzařování. Nejvhodnější je úzký úhel
- světlo lze při troše šikovnosti opravit svépomocí, ale ne všechny součástky např. z hypermar-
ketů mají požadovanou kvalitu
- obrovskou výhodou halogenu je, že lze vysvítit zdroj až na samý práh kapacity, pouze
světlo ke konci místo bílé barvy vydává žlutou. Světlo slábne postupně, v žádném případě
nezhasne „bez varování" jako třeba HID
HID resp. xenonové výbojky
- tento typ svítidel je široké veřejnosti dobře znám ze silničního provozu. Když se objevil v po-
tápěčské komunitě, znamenalo to doslova revoluci
- světlo je vhodné do vody s horší viditelností. Bezesporu je v takovém prostředí vhodnější
než např. halogen
- nevýhodou světla je značná náročnost na šetrné zacházení a dost vysoká cena
- toto světlo svítí parádně již při příkonu 10 W. Světla s příkonem okolo 20 W v čisté vodě mění
noční ponor na denní a světla s příkonem 50 W a více jsou vhodná pro filmování pod vodou, a
to i profesionální. Ale pozor! Výkonnější světla jsou díky reflektorům a startérům již docela
solidními monstry
- tento typ světel zhasíná při poklesu napájecího zdroje najednou (tzv. bez varování-slábnutí toku
světla). Toto upozornění je nutné mít na paměti zvlášť v uzavřeném prostředí !!!
- pro toto světlo je nevhodné či zbytečné použití regulovaného napájecího zdroje
- při vynoření na hladinu v noci, jeskyni či vraku si lze přisvítit pouze s 10 W typem. Silnější
světla se velmi rychle přehřívají a hrozí jejich zničení
LED
- revoluční záležitost. Těmto světlům bezesporu patří nejbližší budoucnost. Zatím s nimi nemá-
me příliš mnoho zkušeností, ale dosavadní poznatky jsou ohromující
- ještě nedávno jsme dělali pokusy s ledkami doma a čekali jsme, kdo vyrobí něco opravdu
pořádného a kdy. Během jednoho či dvou roků je na světě výrobek, který velmi pravděpodobně
ostatní světelné zdroje vytlačí a odsoudí je do role sběratelských exponátů
- jedná se o cenově poměrně dostupné světlo s velkou odolností a vynikajícími světelnými vlast-
nostmi. Navíc vlastní tělo světla je poměrně malé a lehké, protože světelný tok není dán reflek-
torem (parabolou), ale každá dioda má svoji čočku
- v současné době se používají světla s jednou či více diodami o příkonu cca 10 W.
Napájecí zdroje (baterie, kanystry)
K napájení světel jsou pochopitelně nutné zdroje napětí. V našich končinách se dá v tomto směru libovolně experimentovat, protože výrobci nabízejí nepřeberné množství produktů. Ve světlech, nesených v ruce, se můžeme setkat s klasickými monočlánky. V ostatních v drtivé většině převládají akubloky, které jsou ovšem zase zpravidla složeny z monočlánků různé provenience. tyto jsou spájeny stříbrem a dovedně umístěny do pouzder, nejčastěji zvaných kanystry. A ke kanystru se přes konektor připojí světlo kabelem, většinou o délce cca 110 cm.
Nejsem odborník na napájecí zdroje, a proto se obecně zmíním o nejčastěji používaných. Drtivá většina má napětí 12 V, při plném nabití cca 13,2 až 13,8 V. Vysvětlovat napěťové tolerance už je pro odborníky. Existují však i typy s jmenovitým napětím 14,4 V. Ty jsou naprosto nevhodné pro napájení HID, kdy přepětí způsobí zničení světla !!!
Olověné akumulátory
- klasické zdroje s dlouhou tradicí používání při potápění, mají vyšší hmotnost a tak částečně nahrazují
závaží. Jsou to galvanické články, ve kterých je jako elektrolyt používána kyselina
sírová (správný elektrolyt u plně nabitého akumulátoru jí obsahuje cca 35 %). U potápěčských
olověných akumulátorů je elektrolyt zahuštěn do gelu, proto jim také říkáme gelové
- jsou uzavřené a elektrolyt se neodpařuje. Proto není třeba jej dolévat
- nejlevnější zdroje na trhu
- nejvhodnější jsou s kapacitou cca 4,5 Ah a vyšší
- dají se nabíjet běžnou automobilovou nabíječkou za předpokladu, že napájecí proud tvoří
přibližně 1/10 kapacity (pro 4,5 Ah to je 450 mA)
- skladují se v nabitém stavu a velmi jim prospívá občasné dobití při delším nepoužívání (asi
1 x za 2 až 3 měsíce). Po ponoru je tedy vhodné je hned nabít. Při poklesu napětí pod 10,5 V
může dojít k trvalému snížení kapacity. Nabíjel jsem ovšem pb zdroj s napětím 7 V aniž by
se jeho kapacita významněji snížila
NiCd (nikl-kadmiové akumulátory)
- velmi laicky lze říci, že aktivními prvky NiCd článku jsou nikl a kadmium v elektrolytu
hydroxidu draselného. Tím je dána zásadní odlišnost od olověného akumulátoru, který snese
podstatně větší zátěž (s NiCd akumulátorem by šlo asi těžko nastartovat auto)
- naopak pro potápění lze z jednotlivých článků (nominální hodnota každého je 1,2 V) sestavit
akumulátor s dostatečným výkonem a hlavně nižší hmotností
- NiCd články jsou dnes relativně velmi levné, ale ustupují článkům NiMh
- při správném zacházení (vybíjení a nabíjení) lze opakovat nabíjecí režim mnohosetkrát
(výrobci slibují zpravidla životnost pro 1000 nabíjecích cyklů)
- ukládání článků je také v pohodě. skladují se v nenabitém stavu. Zde je ovšem nutné před
uložením akumulátor vybít, protože jednotlivé články, ze kterých je sestaven, se vybíjejí ne-
stejnoměrně. To často vede ke zničení některého článku v sérii
- přes nesporné výhody tohoto zdroje je zde jedna dramatická nevýhoda - paměťový efekt.
Tento jev je dnes obecně dobře známý, protože mnoho lidí stál nemalé peníze. Velmi zjedno-
dušeně lze říct, že akumulátor si při nedostatečném vybití „pamatuje" kapacitu, kterou při
nabíjení absorboval a potom už navždycky přijímá pouze tuto kapacitu. Je-li tedy vybitý na
50 %, bude přijímat již jen 50 %. Takže již při prvním nabíjení můžete zlikvidovat nový aku-
mulátor v případě, že jste jej předem nevybili. Přesto jsem já osobně velikým příznivcem NiCd
akumulátorů. Jenom mě mrzí, že nemají nominální hodnotu článku 1,5 V. Potom by se jimi
daly lehce nahradit všechny klasické baterie. Ale tuto hodnotu nemají ani vynikající články
NiMh
NiMh (nikl metal hydridové akumulátory)
- technologicky dost složitý článek, kdy záporná elektroda je ze slitiny celé řady kovů a
vzácných kovů. V reakci s vodíkem vytváří směs hydridů. Elektrolytem je opět hydroxid
draselný
- tento druh akumulátorů patří k nejvíce používaným. Ve srovnání např. s NiCd má téměř
dvojnásobnou kapacitu a je schopen dodávat poměrně velký proud. Proto tento typ prakticky
vytlačil akumulátory NiCd z trhu. Kapacita článku 4000 mAh není dnes ničím mimořádným !!
- napětí nabitého článku činí 1,4 V. Proto jím opět prakticky nelze (až na výjimky) nahradit
klasické „suché" články. Napětí vybitého článku je 1,0 v. Vybití pod tuto mez je nepřípustné.
- kromě výše uvedených charakteristik (kapacita a proud) je obrovskou výhodou, že akumulátor
NiMh lze nabíjet i v případě, kdy není vybitý. To jej činí uživatelsky nejpříjemnějším zdrojem,
protože jen velmi málo populace se k různým napájecím zdrojům chová odpovědně. Jinými
slovy - u tohoto typu se toho nedá moc zkazit
Lithium a alkalický článek
- nejvhodnější článek pro záložní zdroje. Pro hlavní zdroj není příliš vhodný, snad jen s vý-
jimkou „baterky na monočlánky" (Vega 2, verze 5 W)
Suché články (klasické monočlánky)
- jsou pro potápěčské svítilny nevhodné a nedosahují ani potřebných parametrů
- použijeme-li je např. v záložním světle, říkáme si o problém. Tyto články při vybíjení (i
fyziologickém v době nepoužívání) uvolňují plyn. Při demontáži jinak hermeticky uzavře-
ného pouzdra zpravidla dojde k explozi, která sice není nebezpečná, ale často vede k
poškození některé části svítilny
Nabíječky
Téma na dlouhé zimní večery. Proto se zmíním výhradně o nabíječce, kterou používám já. Jedná se o modelářskou nabíječku, která má přibližně tyto parametry:
- 2 sekce, kdy první je sekce normálního nabíjení, má časový spínač, který ukončí nabíjení cca
po 13 hodinách. Dále má potenciometr, kterým se dá nastavit nabíjecí proud v rozmezí 50-500
mA. Druhá je sekce rychlonabíjení. Nabíjecí proud se dá nastavit až na 5 A. K tomu je sonda,
která vypne nabíjení při ohřátí nabíjeného akumulátoru na cca 40 stupňů. Rychlonabíjení nepo-
užívám, protože mi přijde zbytečně brutální pro potápěčský akumulátor. Naopak běžné NiCd
tužkové akumulátory nabíjím zásadně rychlonabíjecím režimem
- nastavení počtu článků v akubloku pro potřebu vybíjení
- možnost připojit nabíječku i na autobaterii (vhodné pouze při rychlonabíjení)
- režim vypnutí vybíječe - nutně pro olověné akumulátory
- cena cca 3.000,- kč před 6 lety. předpokládám, že mi vydrží ještě dalších 20 let.
Záložní zdroj
- pod tímto názvem si dnes dokážu představit pouze svítilnu s reflektorem vybaveným vysoce
svítivou led diodou
- svítilna září skoro jako 10 W HID a baterie (alkalické ev. lithiové) vydrží strašně dlouho. Nevím kolik, ale
měním je preventivně 1 x za rok
- pořizovací cena je okolo 2.500,- kč
- světlo se nijak nepřehřívá, a proto jej používám všude. O nadšení přihlížejících není třeba se
zmiňovat. Toto světlo jeho výkonem a možností všestranného použití považuji za jednu z
nejbáječnějších věcí, se kterými jsem se v posledních letech setkal
Závěr
- tento článek jsem napsal naprosto laicky, pouze na základě svých zkušeností. Tím předem
odmítám jakoukoli odbornou či pseudoodbornou diskusi, které bývají na potápěčských webech
obvyklé. Důvodem mého postoje je skutečnost, že nejsem kvalifikovaným oponentem
- pro zájemce o odbornější informace mám pouze takové doporučení, že na internetu naleznou
vše, kromě praktických zkušeností
- výrobci potápěčských světel mají na svých webech zpravidla srovnávací tabulky, kde můžete
různě modifikovat sestavy světla a akumulátoru. Dočtete se, jak dlouho taková sestava vydrží
svítit, jakou má hmotnost, vztlak apod.
- stejně tak vás výrobci nabíječek zahrnou potřebnými informacemi. Zde bych si dovolil poradit.
Máte-li trochu zkušeností s nabíjením různých typů akumulátorů, nevyhazujte prachy za drahé
nabíječky. Nejlepší je stejně pomalé nabíjení, a to vám zajistí i přístroj za pár kaček.
- budete-li něco bastlit, tak vám rozhodně držím palce. je skvělé se s něčím porvat, zvláště když
nám podobnou věc cpou pod nos na každém rohu. Ale pozor! Než půjdete se svým výrob-
kem na náročnější ponor, tak jej dobře předem odzkoušejte. Ono ve vraku ve tmě to není to
pravé ořechové
